Perníkový táta (Breaking Bad) je seriál, který diváka vtáhne do světa drog, zločinu a morálních paradoxů – a udělá to s razancí chemické reakce. Už samotné titulky jsou nápadité: názvy epizod i logo odkazují na periodickou tabulku prvků, kde se zvýrazní Br (brom) a Ba (baryum). Symbolika není samoúčelná – brom se vázaný ve sloučeninách používá k hašení ohně, zatímco baryum má schopnost samovznícení. Dva protikladné prvky, stejně jako dvojí povaha Waltera Whitea: muž, který chtěl uhasit rodinný problém, a přitom vzplanul do destruktivní bouře.
Děj a postavy
Na první pohled jde o obyčejný tragický příběh: středoškolský učitel chemie Walter White se po diagnóze rakoviny rozhodne zajistit rodinu tím, že začne vařit pervitin. Jenže Vince Gilligan místo morality play natočil drsnou tragikomedii, kde se smějete a hrozíte zároveň. Černý humor? Máme ho tu v kýblech: rozpuštěná mrtvola, která proteče stropem, hlava dona Tortugy přivázaná k želvě, nebo Walt, který s kamennou tváří vysvětluje: I am the one who knocks.
Walter White je fascinující, protože i když se mění v monstrum, pořád mu tak nějak rozumíme. Je to obyčejný chlápek, kterého semlel systém – a pak zjistil, že je v destrukci zatraceně dobrý. Jesse Pinkman je naopak jeho lidská kotva: od uřvaného feťáka k postavě, která má jako jediná skutečnou schopnost empatie (a jejíž vývoj se dovršil v sequelu El Camino). Skyler a Marie? Řekněme to jemně: největší test trpělivosti diváků. Komentáře na ČSFD typu „jejich scény přeskakuju“ mluví za vše.
Vedlejší postavy? Tu by se dala napsat samostatná učebnice: Gus Fring, zosobnění ledového klidu; Saul Goodman, advokát, kterého chcete nenávidět, ale nejde to; Mike Ehrmantraut, definice suchého sarkasmu. Casting je bez slabiny.
Kamera a vizuál
Breaking Bad je vizuálně učebnice moderní televize: dlouhé záběry na pouštní krajinu Nového Mexika, špinavá barevná paleta, která se postupně mění s rozpadem Waltova světa, a nezapomenutelné symbolické detaily (třeba ta proklatá růžová plyšová medvědí hlava v bazénu). Kamera a střih dělají z každé epizody malý film.
Hudba: Dave Porter a hudební jukebox
Kdyby Breaking Bad byl jen drama o metamfetaminu, fungoval by skvěle. Ale je to i hudební pokladnice. Oficiální soundtrack složil Dave Porter – jeho elektronicko-minimalistické plochy se stávají nervovým systémem seriálu, podprahově ženou děj a zneklidňují diváka, aniž by se vnucovaly.
A pak tu je ta druhá vrstva: eklektický jukebox skladeb, které by vedle sebe nikdo nečekal. Narcos corrido Negro y Azul, funky groove Windy od The Association, šílený „on the nose“ výběr Crystal Blue Persuasion od Tommyho Jamese & The Shondells, nebo epická Baby Blue od Badfinger v samotném finále – snad nejlepší hudební rozloučení, jaké kdy seriál měl. Gilligan a jeho tým tu pracují s hudbou jako s dalším vypravěčem: ironie, kontrast i čisté emoce, všechno přesně odměřeno.
Shrnutí
Breaking Bad je seriál, který redefinoval televizi. Od skvělých hereckých výkonů přes vizuální stránku až po soundtrack, který je sám o sobě lekcí z hudební dramaturgie. Sympatie k hlavnímu hrdinovi se proměňují v děs, vedlejší postavy se stávají ikonami, a když se ozve poslední tón Baby Blue, máte pocit, že jste dojeli na konec té nejšílenější, nejnebezpečnější, ale i nejúchvatnější jízdy.
Náš závěr: „Mistrně uvařený seriál, který se nedrolí ani po letech – a přitom vás slušně rozhodí.“
Hudební momenty, na které nezapomenete
🎵 Negro y Azul: The Ballad of Heisenberg (Los Cuates de Sinaloa)
V úvodu jedné epizody mariachi kapela zpívá o „gringovi Heisenbergovi, který se stal postrachem kartelu“. Meta moment par excellence – seriál sám sobě natočí narcocorrido. A vy víte, že Waltův „brand“ právě vstoupil do legendy.
🎵 Crystal Blue Persuasion (Tommy James & The Shondells)
Montáž, kde Walt a Jesse rozjíždějí výrobu v obřím měřítku, doprovází hippie hymna o lásce a míru. Ironie jako hrom: místo „new day’s coming“ dostáváme další várku modrého perníku.
🎵 Windy (The Association)
Když se v poušti rozjede chaos, uslyšíme lehký popový hit ze šedesátek. Veselá melodie kontrastuje se situací, kdy jde lidem o život. Tohle je Gilliganův humor v kostce: čím temnější scéna, tím hravější hudba.
🎵 Baby Blue (Badfinger)
Finále seriálu. Walt stojí mezi tím, co vybudoval, a tím, co zničil. A do toho refrén „Guess I got what I deserved“. Hudba, která není jen doprovod, ale ironický i dojemný epitaf.
