Porta – festival řízený „z obýváku“

To slovo „kolos“ zní trochu nadsazeně, přece jen – Lesní divadlo není stadion Wembley. Ale my víme, že červnové finále v Řevnicích je jen ta závěrečná třešnička a že skutečná Porta je rozkročená přes 13 regionů republiky. Jak to vlastně funguje?

Porta není jen jeden víkend v lese. Je to živý organismus zasahující do 13 regionů, kde energie proudí oběma směry po celý rok. V praxi to funguje díky síti lokálních pořadatelů – často jsou to sami aktivní muzikanti nebo zkušení produkční, kteří ve svém regionu folkovou a country scénu drží nad vodou. Je to největší hudební ‚talent scouting‘ v zemi – během jarních měsíců probíhají oblastní kola v klubech a kulturácích od Plzně až po Ostravu. My z ‚obýváku‘ tuhle síť koordinujeme, zajišťujeme metodiku a propojujeme vítěze s celostátním finále. Je to obrovské penzum práce stovek dobrovolníků, kterým v řadě regionů významně pomáhá i Česká tábornická unie. Řevnice jsou pak už jen ten vítězný chorál, kde se to nejlepší z celého roku slije do jednoho bodu.

Říká se, že centrála Porty sídlí u vás v obýváku ;-) Někomu to může znít jako totální punk, ale když vidíme, jak každý rok splavně odbavujete jedno soutěžní kolo za druhým, vypadá to spíš na vrcholnou efektivitu. Je to tajný recept, jak neutratit ani korunu za zbytečný kancl a radši všechno poslat rovnou na pódium?

Kancelář Porty je opravdu u nás v obýváku. Archiv v komoře. A tohle uspořádání má své nesporné výhody. Organizování Porty se mi s osobním životem stejně prolíná už desítky let, takže by bylo nejen zbytečně nákladné, ale vlastně i časově nepraktické někam dojíždět do externí kanceláře – telefonáty si vás stejně najdou všude.

Takhle můžu čas využít smysluplně a všechno to hladce skloubit. A když už je toho papírování nebo tabulek moc a potřebuji přijít na jiné myšlenky, prostě se pustím do žehlení nebo do vaření večeře. U toho se ty největší produkční uzly kolikrát rozpletou samy od sebe.

Co je největší výzva toho vašeho „obývákového“ managementu? Je to spíš ten každodenní provoz – stovky registrací, e-shop, komunikace – nebo momenty, kdy se všechno začne sypat najednou a vy to musíte uřídit bez zázemí klasické kanceláře?

Nejdůležitější je načasovat věci tak, aby se zbytečně nehromadily. Samozřejmě ne vždycky se to podaří — a pak přijde období, kdy telefon zvoní od rána do večera. Protože moji kolegové jsou rozesetí po celé republice, většinu věcí spolu řešíme právě na dálku. A doma už to znají — často jen slyším: ‚Zvoní ti telefon, zase volá Porta.‘

Ale za ta léta už mám svůj systém a hlavně lidi, na které se můžu spolehnout. Když každý ví, co má dělat, zvládne se i chvíle, kdy se toho najednou seběhne víc.

🔍

🔍

🔍

+4

Dneska spousta festivalů investuje velké rozpočty do nákupu hotových hvězd. Vy na to jdete od lesa – vy si ty budoucí legendy v podstatě průběžně celých šedesát let ‚vyrábíte‘ v soutěži. Je to vaše vědomá strategie, jak si pěstovat vlastní hudební ekosystém a nebýt závislí na diktátu hudebního trhu, který se občas utrhne ze řetězu?

Je to naše DNA. Zatímco trh se často honí za jednosezónními hity, my sázíme na řemeslo a kontinuitu. Když se podíváte na soupisku české folkové a country špičky, zjistíte, že většina těch jmen prošla právě soutěžním sítem Porty. My ty hvězdy ‚nevyrábíme‘ marketingem, my jim dáváme prostor vyrůst. Pro muzikanty je to nejtvrdší, ale nejférovější škola – musíte projít přes poroty v regionech až do Řevnic. Díky tomu si držíme nezávislost na diktátu velkých agentur. Naše publikum totiž nechodí jen na jména, která znají z rádií, ale chodí na kvalitu, kterou jim značka Porta garantuje už 60 let. Jsme v podstatě nejstarší a největší inkubátor talentů u nás.

Když za vámi přijde potenciální partner, co mu řeknete? Že mu vylepíte logo na plot, nebo mu nabídnete místo v komunitě, která Portu drží nad vodou už šedesát let? Slyší dneska firmy víc na tuhle 'pravdu', nebo pořád jedou jen tabulky a počty lajků na Instagramu?

„Máme partnery, kteří jsou s námi dlouhodobě – třeba Furch, různé nadace – a to partnerství stojí na sdílených hodnotách, ne jen na logu na plakátu. Mým cílem je, aby každý, kdo Portu podpoří, měl pocit, že není jen zadavatelem reklamy, ale součástí komunity. Aby pro něj nebyl červen v Řevnicích jen položkou v rozpočtu, ale momentem, kdy jeho značka skutečně ožije.

A právě na tom teď hodně pracujeme – aby partnerství s Portou fungovalo po celý rok, ne jen během festivalu.

Dneska je standard si na festival najmout agenturu, která vám dodá padesát brigádníků v jednotných tričkách, co tam jsou jen pro peníze a odškrtávají si hodiny. Vy máte svoji 'crew' – lidi, co pro Portu dýchají, odvádějí obrovský kus práce a vracejí se každý rok, protože to pro ně není jen brigáda, ale srdcovka. Je to ten největší kapitál, co máte? Že Porta není jen víkendová akce, ale v podstatě širší rodinný klan, který se jednou za rok sjede do Řevnic postavit malý zázrak?

Náš největší kapitál? To jsou lidé, které si za peníze nepronajmete. Pro pořadatele v regionech i u nás ve finále je to čistá srdcovka – jsme v první řadě parta kamarádů, kteří tuhle muziku milují a pro Portu by se rozkrájeli.

Největší radost mám z toho, že ta energie je nakažlivá. Dnes už starší pořadatelé přivádějí své děti a zapojují je do práce, takže se ta pomyslná štafeta přirozeně předává dál. Je to fascinující mix: festival sice staví ‚rodinný klan‘, ale v tom klanu najdete lidi se zkušenostmi ze všech možných oborů – od techniky přes management až po produkci. Jsou to profíci, kteří například v civilu řídí firmy nebo projekty, ale v Řevnicích si prostě vyhrnou rukávy a jdou tam, kde je zrovna potřeba přiložit ruku k dílu. Bez této kombinace přátelství, zkušeností a rodinné tradice by Porta zkrátka nebyla Portou.