Na první pohled to vypadá jako zaujatost, vždyť co už v našich končinách může mít dokonalejší punc retro? Odpověď je jednoduchá – přikláníme se k názoru, který pravověrní trampi neradi slyší: totiž že trampská hudba je specifickou „odrůdou“ folku. Na jejím vzniku se v dobách první republiky podepsaly vlivy lidovek, kramářských písní, tehdy populárních cechovních sborů, ale také jazzu. Texty, zřetelně ovlivněné rodokapsy a westerny, byly romantické a sentimentální. Často opěvovaly krásu přírody, paradoxně však šlo zhusta o přírodu americkou či kanadskou, kam se běžný tramp od Berounky nejspíš nikdy v životě nepodíval.
Později, v dobách, kdy vznikala moderní trampská hudba (Hoboes, Miki a Wabi Ryvolové, Kapitán Kid, Pacifik), ubylo sentimentu, téměř vymizely dříve typické mužské sbory a písničky začaly být rytmicky i harmonicky propracovanější. Nakonec došlo k takovému prolínání stylů, že už jen znalci dokázali zaškatulkovat, co je co – např. Wabi Daněk, autor „moderní trampské hymny“ Rosa na kolejích, bývá zařazován do současného folku, ale i do moderní country.
Takže milí trampové – uznáváme, že tradiční trampská píseň je velmi svébytná a specifická, ale muzikologicky je to prostě folk.
