Když se řekne „bobby soxer“, některým z nás asi naskočí obrázek usměvavé dívky s culíky, v poodle sukni, bílých ponožkách a saddle shoes. Tyhle teenagerky 40. let ale nebyly jen módním výstřelkem – představovaly zásadní posun ve vnímání mladé generace a staly se symbolem zrodu dospívající kultury, jak ji známe dnes.
Bobby soxers, pojmenované podle ikonických kotníkových ponožek, byly generací dívek, které se nebály upustit od konzervativních ideálů ženské krásy. Místo toho vzaly za své volnější oblečení a hudbu, která je skutečně bavila. A že to byla láska hluboká! Frank Sinatra se díky jejich nekonečnému fandění stal prvním skutečným popovým idolem, a jeho koncerty byly spíš davovým šílenstvím než klidným poslechem.
Když Sinatra vystoupil v roce 1942 v Paramount Theatre, byl to moment, který stanovil šablonu pro budoucí hvězdné mánie – od Elvise až po Beatles. Jeho sametový hlas přiváděl fanynky k omdlévání, zatímco psychologové psali eseje o jeho „hypnotické kvalitě“.
Hudba, která spojovala generaci (a doháněla rodiče k šílenství)
V době, kdy jazz a swing vládly rádiím i tanečním parketům, bobby soxers dokazovaly, že hudba není jen kulisou, ale i způsobem, jak najít přátele a vyjádřit své pocity. Skladby jako I’ll Never Smile Again nebo Night and Day byly zvukovou stopou jejich mladých let. Ale pro některé dospělé byla tahle hudba spíš zvukovým trestem. Americká spisovatelka Betty McDonald, známá svým humorným pohledem na život, si ve své knize Dusím se ve vlastní šťávě stěžuje na „vřeštivou hudbu“, která se linula z pokoje jejích dospívajících dcer a jejich kamarádek. Ty podle ní nejen poslouchaly nemelodické skladby, ale navíc nosily „nepochopitelné oblečení“, které jako by popíralo veškeré tradiční ideály ženské krásy.
Rodiče mohli mít pocit, že svět mladých se vzdaluje tomu jejich, ale pro bobby soxers byla právě hudba jejich útočištěm. Taneční parket se stal místem, kde mohly být samy sebou, sdílet své nadšení a alespoň na chvíli zapomenout na kritiku generace rodičů.
Móda jako revoluce
I když bobby soxers začaly jako fanouškovská subkultura, brzy se staly módním fenoménem. Jejich styl – ponožky, svetříky, sukně nebo džínsy – byl nejen výrazem pohodlí, ale i jemného vzdoru vůči rodičovským ideálům „slušné dívky“. Jak shrnulo Life Magazine, jejich styl byl symbolem „zdravého ducha rebelie“.
Dědictví bobby soxerek
Když tahle generace dospěla a začala zakládat rodiny, jejich odkaz nezmizel. Právě ony položily základy kultury, kde teenageři nebyli jen dětmi čekajícími na dospělost, ale plnohodnotnou sociální skupinou s vlastním vkusem, přátelstvím a nákupní silou.
Bobby soxers byly víc než jen fanoušky Franka Sinatry – byly pionýrkami dospívající kultury. Díky nim teenageři přestali být jen stínem dospělých a stali se těmi, kdo určují trendy. A právě díky nim se dnes na světě slaví „teen spirit“.
