Když se v českých zemích během protektorátu řeklo "potápky", každý věděl, že se nemluví o vodním ptactvu, ale o mladé subkultuře, která svým stylem, chováním a mluvou provokovala konformní společnost i úřady. Tito mladí rebelové byli pravděpodobně jednou z prvních českých subkultur – a rozhodně stáli za povšimnutí.
Styl, který šokoval
Potápky byly synonymem elegance, i když poněkud výstřední. K jejich šatníku patřila dlouha, dokonale střižena saka (často zdobená výraznými klopami), úzké kalhoty zvané "roury" a boty na silné podrážce (tzv. maďarky nebo sádla), které musely být vždy lesklé jako zrcadlo. Důležitou součástí byla také kravata nebo motýlek – v ideálním případě ve výrazných barvách. Někteří však preferovali netradiční alternativy, jako například tkaničku od bot místo kravaty, což jen podtrhovalo jejich nekonvenční přístup. Vlasy? Samozřejmě uhlazené, zpevněné brilantinou a podtočené kulmou do takzvané „taylorovské kštice“ – na krku dlouhé, někdy zvané také ‚havel‘ či ‚havrda‘.
Ženské protějšky potápek, takzvané "bedly" nebo "kristýnky", byly neméně stylové. Nosily šaty s bohatou sukní, kabátky se zvýrazněným pasem a samozřejmě boty na podpatku. I ony se pyšnily typickými účesy - vlasy si vyčesávaly do extravagantního "gordického" uzlu. Celkový vzhled potápek a jejich protějšků byl pečlivě sladěný, což vyjadřovalo jakousi vizuální revoltu proti šedi protektorátní reality.
Mluva, která bavila (a štvala)
Potápky však nebyly jen o stylu oblékání – jejich jazyk byl stejně výrazný jako jejich vzhled. Hovorové výrazy a slang měly pro tuto subkulturu klíčový význam. "Šťaldy" byly kalhoty, "brďo" znamenalo něco úžasného a "šprajcovat" se rovná protestovat. V kombinaci s jejich teatrálním chováním a provokativním smyslem pro humor to byl jazyk, který starší generaci rozhodně nedával spát.
Úřady v pohotovosti
Protektorátní režim i veřejnost považovaly potápky za výtržníky, kteří kazí mládež. Dobové noviny nešetřily kritikou: "Nepraktičtí, rozmazlení mladíci s botami, které připomínají kopyta." Takové a podobné výroky plnily stránky tehdejšího tisku. Protektorátní úřady dokonce zaváděly opatření, aby potápky potlačily – například omezení nočního vycházení nebo zákaz shromažďování na veřejných místech.
Ovšem potápky si z toho mnoho nedělaly. Scházeli se v tančírnách, kde poslouchali jazz a swing, tančili charleston a jitterbug a užívali si života navzdory všem omezením. Právě jazzová hudba, která byla v té době považována za "dekadentní," tvořila soundtrack jejich revoltujícího života.
Potápky a spol. dnes
I když potápky a jejich "bedly" nebo "kristýnky" zmizely s příchodem nových generací a subkultur, jejich provokativní styl a chování měly něco společného s každou další mladou generací. Šokovali tehdejší rodiče stejně, jako dnešní mládež hýbá žlučí svým rodičům. A když vám starší generace řekne: "To za našich mladých let nebylo," můžete se jen usmát – vždyť bylo.
