Skladba El Cóndor Pasa je pro většinu lidí synonymem ikonické verze dua Simon & Garfunkel. Jenže tahle melodie má mnohem hlubší kořeny, sahající až k peruánské zarzuele z počátku 20. století. Je to příběh hudby, která přešla z divadelních scén do světa populární hudby, filharmoniků, jazzových úprav i repertoáru pouličních muzikantů, a nakonec se stala oficiální součástí peruánského kulturního dědictví. Takže oblečte pončo, nalijte si maté a ponořme se do historie tohoto fascinujícího hudebního fenoménu.
Zarzuela v Andách? Ano, i taková věc existuje
Zarzuela je původně španělská hudebně-dramatická forma, něco mezi operou a operetou, která si v latinskoamerických zemích našla vlastní cestu. El Cóndor Pasa vznikla jako součást zarzuely stejného jména, kterou v roce 1913 napsal peruánský skladatel Daniel Alomía Robles. Její libreto vytvořil Julio Baudouin y Paz. Dílo bylo inspirováno folklórem andských indiánů a mělo silný sociální podtext – vyprávělo o těžkém životě dělníků v dolech a jejich touze po svobodě, symbolizované majestátním letícím kondorem.
Ačkoliv samotná zarzuela upadla do zapomnění, její ústřední melodie se šířila dál. A jak víme, když se chytlavá melodie dostane do oběhu, nic už ji jen tak nezastaví.
Simon & Garfunkel a autorský spor
V roce 1963 vytvořil peruánský hudebník Jorge Milchberg aranžmá této melodie pro svou skupinu Los Incas. O pár let později píseň upoutala Paula Simona, který ji přepracoval a napsal k ní anglický text. V roce 1970 ji vydali Simon & Garfunkel na albu Bridge Over Troubled Water a udělali z ní celosvětový hit.
Ale ouha – přestože Simon & Garfunkel v dobré víře uváděli jako autora Jorgeho Milchberga, skutečným skladatelem byl Daniel Alomía Robles, jehož práva na skladbu byla v té době již chráněna. K žádné velké právní bitvě ale nedošlo – Paul Simon jednoduše uznal svůj omyl.
El Cóndor Pasa v různých verzích
Od té doby se píseň objevila v nepřeberném množství interpretací. Některé jsou věrné původní andské tradici, jiné posouvají melodii do nových hudebních světů. Namátkou:
- Paul Desmond – Legendární saxofonista jazzového kvarteta Davea Brubecka natočil svou verzi, která dává skladbě zcela nový, snový rozměr.
- The Royal Philharmonic Orchestra London – uhlazená, orchestrálně rozmáchlá interpretace, která skladbě dodává symfonický rozměr, ale zároveň jí ubírá něco z její původní syrovosti a folklorního charakteru.
- Karel Gott – Nech mě spát chvilku dýl – I český Zlatý slavík si tuto melodii přetvořil k obrazu svému (a Jiří Štaidl ji opatřil českým textem).
- Alexandro Querevalú – Pokud jste někdy na ulici slyšeli emotivní verzi hranou na panovu flétnu, je velká šance, že ji hrál právě tento virtuózní interpret jihoamerické hudby.
- Los Incas – Skupina, která pomohla rozšířit píseň po světě ještě před Simonem a Garfunkelem, ji stále udržuje ve svém repertoáru.
A samozřejmě nemůžeme zapomenout na nesčetné jihoamerické hudebníky, kteří tuto skladbu hrají na panovy flétny, kytary a charanga na ulicích měst od Prahy po New York.
Hudba nesená křídly kondora
El Cóndor Pasa je jedním z těch vzácných případů, kdy se píseň stane nesmrtelnou a překoná hranice času i žánrů. Ať už ji slyšíte v původní andské podobě, v jazzové verzi Paula Desmonda nebo ve folk rockovém aranžmá Simona & Garfunkela, vždy v sobě nese cosi vznešeného – možná opravdu kousek duše letícího kondora. To neuniklo ani peruánské vládě, která rozhodla, že skladba patří do kulturního dědictví Peru, a v roce 2004 byla oficiálně prohlášena za součást Národního kulturního dědictví této země.
A jestli jste zvědaví, jak taková zarzuela vypadá, tady máte kompletní záznam. Ale obrňte se trpělivostí, protože hudební motiv, o kterém si tady povídáme, zazní až v 52. minutě 😄
