Byly doby, kdy slovo Porta neznamenalo jen festival. Znamenalo komunitu. Znamenalo životní styl. A pro tisíce mladých lidí představovalo něco, co se v tehdejším Československu hledalo jen těžko: prostor ke svobodnému vyjádření – alespoň tak svobodnému, jak to režim dovolil. A to z ní dělalo něco mnohem většího než obyčejnou přehlídku písničkářů a kapel.
Porta vznikla v roce 1967 jako soutěžní festival trampské, country a později i folkové hudby. Znělo to nenápadně. Ale co následovalo, připomínalo lavinu. Zájemci se hlásili po stovkách, oblastní kola praskala ve švech a vrcholná plzeňská finále se časem proměnila v masové kulturní události, na které dorazilo i třicet tisíc lidí. Třicet tisíc lidí, kteří poslouchali akustické kytary, přemýšlivé texty a nenápadná sdělení ukrytá mezi řádky.
Ve své době byla Porta pro českou nekomerční hudbu tím, čím byl Woodstock pro Ameriku – ne žánrovou přehlídkou, ale ztělesněním určité generace, jejího hledání, touhy po něčem opravdovějším. Možná že i proto přežila zákazy, přesuny, i skrytou cenzuru. A přestože nikdy nebyla výkřikem rebélie, nesla v sobě tichý, ale důsledný vzdor.
Když si Porta našla své hvězdy…
…nebyly to jen vítězné kapely, ale opravdové osobnosti. Lidé, kteří dokázali přesně to, co Porta tehdy uměla jako nikdo jiný – propojit publikum se silným příběhem, s vůní táboráku i s chutí přemýšlet nad světem. Tehdejší soutěž nebyla talentová show, ale síto, ve kterém zůstávaly písně, co měly sílu přežít víc než jedno festivalové léto. Porta byla líhní osobností – a ano, někdy i osobitých podivínů – ale především byla hybnou silou, která folk, country a trampskou muziku držela v pohybu.
Jenže časy se změnily. Folk už dávno není to, co býval, protože společnost už není, co bývala. Věci, které dřív stačilo naznačit mezi řádky, dnes nikoho nevzruší. Svobodu máme napsanou v Ústavě a pod most se dnes víc chodí kvůli hypotékám než romantice. A přesto – anebo právě proto – je zvláštní, že když se dnes řekne Porta, spousta lidí si vybaví hlavně jména jako Kamelot, Hop Trop, Nezmaři… Tedy legendy. Zaslouženě. Ale pořád dokola?
Festival se nezastavil, ale zpomalil.
Porta dnes není masová akce s třicetitisícovou návštěvou jako na Lochotíně roku 1988. Přestěhovala se do Řevnic, do kouzelného Lesního divadla, kde stromy dělají kulisy a atmosféra je tak komorní, že muzikant vidí první řadě do očí – a to se taky počítá. Komunitní, blízká, poctivá. Jenže právě proto tolik vyniká, že ta nová krev pořád trochu chybí.
Návštěvníci Porty stárnou. Publikum si sice nese neuvěřitelnou věrnost, ale i jistou setrvačnost. V posledních letech se daří přitahovat i lidi mladšího střihu, ale pořád je to menšina. Soutěžní kapely? Občas z nich vykoukne něco zajímavého, občas taky ne. Častěji, než by si festival zasloužil, se soutěžní pódium stává přehlídkou zvukové uniformity. Máloco vynikne, máloco zůstane v hlavě.
A přesto to jde.
Z posledních dvaceti ročníků vzešli tři vítězové, o kterých se dá říct, že se opravdu prosadili a vymkli se retro škatulce: EPYDEMYE, Xindl X a Tereza Balonová. Tři, ale to bohatě stačí, aby se ukázalo, že Porta pořád může být líhní silných jmen. A mohla by být znovu – kdyby se vrátila ke svému odvážnému jádru. Ne bojovat o trendy, ale znovu hledat. A hlavně: znovu věřit, že porota nevybírá striktně podle správné intonace, ale dokáže ocenit i osobitost a novátorství. Těch, kteří prosazují vlastní styl, není málo – ale Porta je musí chtít slyšet.
A co dál?
Letos Porta soutěžící láká heslem „Všechny cesty vedou na Portu“. Hm. Kam ale vede cesta samotné Porty?
Je tu několik možností. První je nechat všechno při starém a doufat, že se tradice udrží silou zvyku. Možná ano – možná ještě pár let. Ale generace pamětníků pomalu mizí, publikum řídne a mladší ročníky zatím přicházejí spíš ze zvědavosti než z přesvědčení. Druhá možnost? Vsadit všechno na jednu kartu – udělat z Porty vědomě a s hrdostí retro značku. „Folkový skanzen“ nemusí být urážka, když ho přijmeme jako výjimečný prostor, kde se uchovává něco, co jinde už nenajdeme. Retro je ostatně zase v módě – proč toho nevyužít?
A nebo – a to by možná Portě slušelo nejvíc – zkusit se po letech znovu nadechnout a nabídnout svěží vzduch i nové hlasy. Neztratit úctu k legendám, ale víc důvěřovat těm, kdo přicházejí s něčím vlastním. Možná by právě Porta mohla být tím, kdo mladé muzikanty jemně, ale pevně povzbudí, aby nepsali další variace na Žalmana nebo Wabiho (kteréhokoliv), ale zkusili být – no ano – především sebou. Vždyť takhle kdysi Porta hvězdy hledala. A vychovávala.
A kdoví – třeba se jednou zase bude říkat, že všechny cesty vedou na Portu. Jenom k ní povede pár nových, dosud nevyšlapaných stezek.
Porta 2025: finále v Řevnicích
Tradiční finále festivalu Porta proběhne letos 27.– 29. června 2025 v Řevnicích. Na pódiu se představí vítězové oblastních kol i hosté z folk/country scény. Pokud vás zajímá, kam se soutěž posunula – nebo kam ne – může to být dobrá příležitost podívat se na vlastní oči.
www.porta-festival.cz
