Stylová, ale trochu povrchní epopej s hudbou, která se vám vryje pod kůži.
Michael Mann si s adaptací Cooperova románu poradil po svém. Zapomeňte na literární hloubku nebo historickou přesnost, tohle je film, který klouže po povrchu emocí a vizuálna, ale dělá to zatraceně působivě. Scénář plný klišé? Jistě. Ale když je servírujete s kamerou Dantona C. Jacka, která dělá z americké divočiny takřka hlavního hrdinu příběhu, a přidáte charismatického Daniela Day-Lewise, přestanete řešit, že dialogy občas připomínají školní čtenářský deník.
Madeleine Stowe a ostatní herci odvádějí slušnou práci, ale Day-Lewisův Hawkeye strhává pozornost tak intenzivně, že všichni ostatní působí jako stafáž. Mann se tu nebál velkých gest ani patosu, což dodává filmu kouzlo old-schoolového dobrodružství, byť někdy balancuje na hraně parodie.
Hudba, která dává filmu duši
Co však povyšuje Posledního Mohykána na něco skutečně nezapomenutelného, je jeho soundtrack. Zásluhu na tom mají především Trevor Jones a Randy Edelman, jejichž orchestrální aranže kombinují symfonické prvky s tradičními skotskými melodiemi. Nejvýraznějším a nejčastěji se opakujícím motivem je skladba (víc než jen) inspirovaná "The Gael" Dougieho MacLeana. Její rytmická naléhavost a melodická jednoduchost vytvářejí dokonalý soundtrack k obrazu hrdinského běhu přes horské hřebeny, k zoufalství milostné scény i k tragickému finále. Smůla je, že MacLeanův motiv tím pádem zná kdekdo, ale jeho jméno skoro nikdo. A co na to autor "předlohy"? "
„Napsal jsem to jako poctu skotské krajině. Netušil jsem, že to bude znít z tisíců trailerů.“
MacLeanova původní píseň byla původně spíše intimní, ale Jones ji přetvořil do něčeho monumentálního – vrstvením nástrojů, přidáním bubnů a smyčcových nástrojů vytvořil motiv, který diváka emočně rozerve, ať chce, nebo ne. Edelmanovy příspěvky jsou o něco klidnější, ale stejně funkční. Celkově soundtrack funguje nejen jako podpora filmového obrazu, ale i samostatně – jeho emoce a intenzita vás pohltí, ať už si film pamatujete nebo ne.
Verdikt
Poslední Mohykán možná není dokonalý film, ale je to přesně ten typ audiovizuální podívané, která vás strhne navzdory chybám. A když nic jiného, odnesete si z něj alespoň jednu věc: hudbu, která vám bude znít v hlavě ještě dlouho po skončení závěrečných titulků.
Hodnocení:
