V éře 4K rozlišení nám tyhle klipy mohou připadat jako úsměvné pokusy z pionýrských dob – podobně jako když se dnes díváme na triky v seriálu Návštěvníci. Jenže nenechme se mýlit. Pod tou zdánlivou neohrabaností se skrývá neskutečné řemeslo a hodiny nimravé ruční práce, o které se dnešním digitálním tvůrcům ani nezdá.

Pojďme si připomenout vizuální milníky, které dokázaly, že videoklip není jen doprovod k písničce, ale svébytné umělecké dílo. Od piplavé ruční práce v norské kreslené fantazii až po vizuální hody, které u nás o desítky let později inspirovaly tvůrce legendárního Aloise Nebela.

The Buggles: Video Killed the Radio Star (1979)

Nemůžeme mluvit o vizuální revoluci a nezmínit píseň, která to všechno prorokovala. Když 1. srpna 1981 MTV spustila své vysílání, jako první zazněla skladba 'Video Killed the Radio Star' od The Buggles. Ten název byl tehdy vnímán jako trochu drzý vtip, ale vizuál klipu – plný vybuchujících obrazovek a futuristických kostýmů – jasně říkal: Svět už nikdy nebude slyšet hudbu stejně jako dřív. Obraz se stal pánem.

Pro zajímavost: Klip režíroval Russell Mulcahy (který mimochodem později natočil filmového Highlandera) a v klipu účinkoval i další (tehdy budoucí) filmový velikán – ten tmavovlasý pianista v černém saku není nikdo jiný než Hans Zimmer (dnes nejslavnější skladatel filmové hudby: Gladiátor, Interstellar, Duna).

Dire Straits: Money for Nothing (1985)

První počítačová 3D animace. Údajně Mark Knopfler tu animaci nejdřív nesnášel, ale režisér ho přesvědčil. Dnes ty postavičky ze všeho nejvíc připomínají obroušené Lego, ale v roce 1985 to byl šok, který definoval budoucnost. Klip navíc začíná dnes už legendárním popěvkem „I want my MTV“.

Peter Gabriel: Sledgehammer (1986)

Tento klip je v branži považován za naprostou bibli pookénkové animace (stop-motion) a spolupracovali na něm ti nejlepší z oboru, včetně studia Aardman Animations (to jsou ti, co později stvořili Wallace a Gromita). Dodnes jde o historicky nejpřehrávanější video v historii MTV.

  • Plastelínová muka: Zapomeňte na moderní „morphing“. Peteru Gabrielovi skutečně nanášeli na obličej vrstvy plastelíny a jiných materiálů, aby dosáhli efektu proměny. Protože se točilo stylem stop-motion (vyfotit, pohnout o milimetr, vyfotit), musel umělec zůstat naprosto bez hnutí celé hodiny. Aby se mu nehýbala hlava, měl ji zafixovanou v týle ke speciální opěrce.
  • Slepice a ovoce: Ta scéna s tančícími (oškubanými) kuřaty je také stop-motion. Animátoři museli s drůbeží manipulovat pod horkými studiovými světly... prý to ke konci dne v ateliéru páchlo vskutku specificky.
  • Gabriel jako "trpící umělec": V jednu chvíli se na něj sypou kousky ovoce, jindy mu po obličeji lezou animovaní šneci. Peter Gabriel později vzpomínal, že to byl nejnáročnější natáčení jeho života – fyzický výkon srovnatelný s vrcholovým sportem, protože každé neplánované mrknutí oka mohlo zničit hodiny práce.

A-ha: Take On Me (1985)

V tomto klipu byla použita technika piplavostí srovnatelná se stop-motion – totiž rotoskopie. Představte si tu práci, kdy animátor ručně, okénko po okénku, obkresluje filmové záběry. Trvalo to skoro 4 měsíce a vzniklo přes 3 000 ručních kreseb. V době před počítačovými filtry to byl absolutní vrchol řemesla a fascinující hybrid mezi realitou a fantazií.

Od norské tužky k jesenické melancholii

Právě rotoskopie je důkazem, že poctivé retro postupy nezestárly, jen dozrály. U nás tuto techniku o desítky let později vzkřísil celovečerní film Alois Nebel. A právě zde se kruh symbolicky uzavírá. S filmem je neodmyslitelně spjatý videoklip k písni „Půlnoční“ Václava Neckáře.

Vizuální síla klipu tkví v citlivém kontrastu: zatímco prostřihy z filmu (včetně scén z pražského Hlavního nádraží) využívají techniku rotoskopie, Václav Neckář s kapelou Umakart zůstávají po celou dobu klipu v komorním, černobíle nasnímaném prostoru Fantovy budovy. Tato statická, až pokorná přítomnost živých muzikantů v sousedství animovaného světa vytváří neuvěřitelné pnutí. Cítíte v tom tu samou magii jako u hrdinů z klipu A-ha – ukazuje se, že když se spojí silná melodie s poctivým výtvarným citem, výsledek nepotřebuje digitální ohňostroje, aby nás zasáhl přímo do srdce. Právě v tom tkví nesmrtelnost videoklipů, které se místo na výkon procesorů spolehly na sílu lidské fantazie.