Rok 1983 přinesl na obrazovky Československé televize sci-fi seriál Návštěvníci – a hned prvním dílem přikoval k televizím děti i dospělé. Nebylo to jen tím, že šlo o sci-fi, i když v poněkud netradičním podání. Místo laserových přestřelek a hyperpohonu se tu řešily záhady typu „Kdo schoval klíč od dílny?“. Jenže Návštěvníci vsadili na jinou kartu: namíchali humor, vědecké dilema a solidní dávku socialistické estetiky s překvapivě nadčasovým vyzněním. Výsledek? Fenomén, který dodnes rezonuje nejen v Česku, ale i v Německu, kde si stále drží oddanou fanouškovskou základnu.
Z budoucnosti do maloměsta
V roce 2484 je Země na pokraji katastrofy. Ne kvůli válkám nebo změně klimatu – jde o srážku s vesmírným tělesem, která hrozí zničit lidstvo a možná celou planetu. Řešení? Vyslat vědecký tým do minulosti, aby našel ztracený sešit génia Adama Bernaua, který už v dětství vyřešil rovnici na přesun celých světů – ale při požáru o zápisky přišel. A tak čtveřice z budoucnosti v podání Josefa Bláhy, Dagmar Patrasové, Jiřího Datla Novotného a Josefa Dvořáka přistane v roce 1984 v městečku Kamenice, kde musí zapadnout mezi místní, neprozradit své tajemství a hlavně – najít ty proklaté zápisky.
Co dělá Návštěvníky tak výjimečnými? Téměř všechno. Silná dějová linka, absurdně vtipné dialogy a především skvělé herecké obsazení. Hlavní čtveřice s neodolatelně neschopným akademikem Richardem (Josef Bláha) v čele funguje skvěle, ale kdo opravdu vyčnívá, je Vlastimil Brodský jako Velký učitel Drchlík. Jeho pojetí samorostlého filosofa a pábitele dává postavě nezaměnitelný šarm. Další výrazně komickou postavou je málo známý Eugen Jegorov v roli Adamova otce, který nemá nejmenší pochopení pro výstřednosti svého syna a s rodičovskou rozhořčeností to pravidelně dává najevo ("Máme doma básníka, maminko... Ale uši jako prase, že jo!"), Jiří Kodet v roli kolotočáře Edy exceluje ("Milón! Viděla jsi někdy milión?!?") a Viktor Král jako malý Adam Bernau podává na dětského herce až nečekaně přirozený a přesvědčivý výkon.
Vedlejší role? Samý herecký poklad. Vladimír Menšík, Dagmar Havlová, Jiří Císler a Jitka Molavcová se objevují opakovaně, ale i epizodní postavy byly vybrány s citem. Helena Růžičková, Otta Šimánek, Jan Přeučil… a náš favorit Jaroslav Rozsíval. Když jako arogantní primář kamenické nemocnice zahuláká šéfovským hlasem „To kafe!!!“, pokaždé se radujeme jako malé děti.
A když už je řeč o kouzlu Návštěvníků, nelze pominout vizuální stránku. Triky? Počítačové efekty v roce 1983 v Československu? Zapomeňte. Místo toho geniální ruční animace, promyšlené miniatury a triková kamera, která dodává seriálu zvláštní, skoro až surrealistický nádech. Skafandry a technologie budoucnosti možná působí trochu naivně, ale v kontextu doby? Působivé.
Karel Svoboda v syntezátorovém ráji
Ale teď k tomu, co Návštěvníky dělá nadčasovými i hudebně – soundtracku Karla Svobody. Pokud si myslíte, že v 80. letech u nás neexistovala elektronická hudba na světové úrovni, Návštěvníci jsou důkazem opaku.
Hlavní znělka Návštěvníci? Okamžitě rozpoznatelná, hypnotická smyčka kláves, která vás přenese do vesmíru a zpátky, podpořená sugestivní rytmikou i skvěle zahranou basovou linkou. Planeta v nebezpečí? Napětí graduje s minimalistickou, ale vysoce efektivní melodií. Pouťový motiv? Klasická svobodovská melodika, která se vám zavrtá do mozku a už ji nedostanete ven. A pak Návštěvníci zasahují – skoro taneční elektronická pecka, která by klidně mohla znít na párty v západním Berlíně.
Celý soundtrack přitom natočila skupina Elektrovox, za níž se skrývali muzikanti z Pražského výběru, který měl tehdy zákaz vystupování. Což znamená, že v socialistické televizi se pod rouškou sci-fi seriálu podařilo propašovat jeden z nejodvážnějších hudebních experimentů té doby. A pokud se vám zdá, že některé tracky by mohly znít vedle Jarreho Oxygene nebo Equinoxe, nejste daleko od pravdy. Svobodova práce s harmoniemi a arpeggii by v jiné době a jiném kontextu mohla být průkopnická.
Závěrečné zhodnocení? Nadčasovost v socialistickém hávu
Návštěvníci jsou mixem absurdního humoru, chytrého sci-fi a nečekaně progresivní hudby. Jasně, některé dialogy dnes působí trochu těžkopádně a místy děj ztrácí tempo, ale v celkovém pohledu? Jde o dílo, které přežilo svou dobu s grácií. Ať už jste sci-fi nadšenec, milovník absurdní komiky nebo jen chcete slyšet, jak mohla znít československá elektronická hudba 80. let, Návštěvníci mají co nabídnout. A pokud máte pocit, že v současné televizní tvorbě chybí osobitost a humor? Možná je čas vrátit se do Kamenice a podívat se na ně znovu.
👉 Naše nezávislé, objektivní a přísné hodnocení: A+++
