Pravdou je, že neinformovat o tom zpravodajské portály, možná bychom si toho ani nevšimli. Většina diváků se už dávno přesunula na YouTube, kde si svůj „hudební kanál“ tvoří každý sám.
MTV kdysi nastolila éru, kdy hudba musela být především fotogenická. Rockeři, pankáči nebo swingoví elegáni museli ustoupit barevným klipům a později reality show, které s hudbou měly společné už jen logo v rohu obrazovky. V českém rybníčku se o pozornost prala s lokálním Óčkem, ale globální bitvu prohrála už dávno – ve chvíli, kdy algoritmy nahradily dramaturgy.
Dnes se kruh uzavírá. Zatímco lineární televize balí kufry, my se v digitálním prostoru vracíme k pocitu, že máme volbu ve svých rukou. Možná je to symbolické: aby hudba mohla znovu dýchat, musela ta stará ‚MTV verze světa‘ uvolnit místo. Ale nenechme se mýlit – ten skutečný boj o svobodu výběru teprve začíná. Jen jsme lidské dramaturgy vyměnili za algoritmy, které nám sice nevnucují nablýskané klipy, ale o to nenápadněji se nás snaží uzavřít do bublin toho, co už dávno známe. Teď je to na nás: buď budeme jen pasivně konzumovat to, co nám předhodí kód, nebo si tu skutečnou hudební svobodu budeme muset aktivně hlídat.
