Kytarista, který stál v pozadí
Petřina začal svou hudební dráhu v hudebním divadle Rokoko a později v doprovodné skupině Golden Kids (společně s Milošem Svobodou, Petrem Hejdukem, Zdeňkem Rytířem a Petrem Formánkem), ale do většího povědomí se dostal až jako kapelník skupiny Bacily, kde hrál po boku Václava Neckáře. S Bacily odehrál nespočet koncertů, ale jeho pravý talent se projevil hlavně v autorsko-produkční rovině. Ještě v období Golden Kids pro Neckáře napsal balady „Nautilus“ a „Royal“. A pak přišel už zmíněný zákaz a Ota Petřina se přesunul do studia.
Super-robot: Kultovní debut
Rok 1978 přinesl album Super-robot, které je dodnes považováno za jednu z nejlepších českých art rockových desek. Petřina do něj vložil svou lásku k progresivnímu rocku a sci-fi motivům. Kytary zde nejsou jen doprovodem, ale hlavní vyprávěčskou silou, zatímco texty se dotýkají nejen futuristických vizí, ale i hloubavých myšlenek o člověku a jeho místě ve vesmíru. Mezi nejsilnější skladby patří titulní Super-robot.
Pečeť: Pokračování v osobitém duchu
Na Super-robota navázala v roce 1983 deska Pečeť, která, přestože je také mistrovským dílem, vyvolala poněkud vlažnější reakce. Kritici Petřinovi vyčítali odklon od zemitějšího zvuku Super-robota k určité vyumělkovanosti. Ale kritici jsou od toho, aby kritizovali a konečný soud stejně vynesou posluchači 😉
Spolupráce s Václavem Neckářem
Album Planetárium (1977) Václava Neckáře je další Petřinovým mistrovským dílem. Fantaskní koncepční deska propojuje progresivní rock s melodičností a zároveň vytváří jednolitý hudební příběh, který se posluchači vryje hluboko do paměti. Stejně výrazně se Ota Petřina podepsal i na dalších Neckářových deskách Příběhy, písně a balady 1 a Pod komandem lásky.
Motorest a Exploduj: Rocková Petra Janů
Petřina byl nejen autorem a producentem, ale i tvůrcem kompletního zvuku alb Motorest (1978) a Exploduj (1980) pro Petru Janů. Obě desky znamenaly příklon k tvrdšímu rocku a byly podloženy silnými texty a energickými vokály Petry Janů. Petřinovy riffy a aranže daly těmto albům punc nezaměnitelné kvality. Z další spolupráce obou muzikantů vznikla alba Já&My (1982) a Ročník 50 (1984).
C&K Vocal a Luboš Pospíšil
Petřinova spolupráce s C&K Vocal byla oboustranně výhodná – on jim složil některé písničky, oni mu nazpívali vokály na desce Pečeť. A když zakládající člen C&K Vocal Luboš Pospíšil chystal své sólové album Tenhle vítr jsem měl rád, svěřil jeho autorství do Petřinových rukou.
Po roce 1989 se Petřina vrátil na pódia a začal opět koncertovat, především s Bacily. Dlouhou hřívu si samozřejmě ponechal, čímž pro změnu zlobil fotografy. Schválně - zkuste si vyfotit chlápka, kterému vlasy zakrývají obličej jako zatažené závěsy 😀 Působil dojmem introverta, který se na pódiu ocitl nedopatřením, k čemuž přispíval i fakt, že nerad poskytoval rozhovory.
I když se skladatelsky už tolik neprojevoval, jeho nedokončené třetí autorské album zůstává smutnou připomínkou toho, co mohl ještě vytvořit. Ota Petřina, hudební vizionář a nenápadný génius, zemřel 11. července 2015.
