Vezměte geniálně zpívající chlapecký sbor, přidejte hvězdné herecké obsazení (Dustin Hoffman, Kathy Bates) a zamíchejte to se scénářem, který tápe mezi dramatem, inspirací a vyprázdněnými klišé. Výsledek? Film, který vás nejdřív omráčí hudbou, pak ale začne klopýtat a nakonec neví, kam vlastně běží.
Hlavní hrdina Stet, kluk z texaské díry s talentem od boha a přístupem sígra, se ocitne v elitní škole pro mladé pěvce. Jednotlivé kroky děje jsou naprosto předvídatelné – téměř byste si je mohli odškrtávat. To by ani tolik nevadilo, jenže kromě předpokládané feel-good jízdy, kde se outsider díky talentu prosadí, dostaneme studené prostředí, řevnivost a učitele, kteří v dětech vidí spíš nástroj pro svou kariéru než lidi. Takže si nakonec říkáte, proč by se měl člověk sakra snažit v takovém prostředí uspět? Hoffman jako sbormistr? V jedné scéně tvrdý mentor, v další přehnaně váhavý – jako by ani herec sám netušil, jakou roli vlastně hraje. Výsledek je nevěrohodný, stejně jako hlavní „poselství“ filmu. Pokud totiž něco Životní šance sděluje, tak to, že jen ti nejlepší mají šanci na přijetí – od rodiny, od instituce, od života.
Ale pak je tu hudba. A ta je neuvěřitelně dechberoucí. Kluci zpívají fantasticky, scény s vystoupeními jsou doslova hypnotické. Hudební vsuvky dokonale zapadají do scénáře a názorně dokreslují Stetův vývoj od talentovaného lajdáka ke skutečné hvězdě.
Vše vyústí v absolutní vrchol filmu (po něm už měly běžet jen titulky) – Stetovo hvězdné sólo v Alleluia. Garrett Wareing v téhle scéně předvádí, jak se beze slov dá vyjádřit všechno. Když dozpívá, v očích má směsici štěstí, úlevy i hluboké vděčnosti. Najednou tu není outsider z Texasu, ani problémový kluk, kterého nikdo nechtěl. Je tu jen hudba, splynutí s publikem a chvíle absolutního triumfu. Ať už film balancuje mezi kýčem a dramatem jakkoliv, v tomhle momentu je autentický až na dřeň.
A právě díky tomu film vůbec stojí za vidění. Jenže jakmile hudba dohraje, zůstane jen prázdno. Emoční hloubka v jediné epizodě, skutečné drama v nedohlednu. A skutečná škola American Boychoir, která údajně nabízí podporu a rodinné prostředí? Ta by si zasloužila úplně jiný příběh.
Shrnutí? Hudební extáze, filmové rozčarování. B-
P.S. Soundtrack vám naservírujeme odděleně, oficiální album z nějakého důvodu neobsahuje pozoruhodnou stěžejní skladbu "Ode for the Birthday of Queen Anne", VII. Duet "Kind Health descends on downy wings".
