Pokud chcete pochopit, proč byli Beatles takovým fenoménem, zapomeňte na čísla prodejů desek nebo křik fanoušků – pusťte si Perný den. Richard Lester tu zachytil jejich esenci. Tedy nejen to, jak hráli a zpívali, ale jak existovali. Výsledkem je film, který balancuje mezi dokumentem, komedií a hudební fantazií, a přitom vám jednou rukou míchá koktejl britského humoru a druhou vás praští dávkou nezapomenutelných písní.
Hudba je tu samozřejmě tím hlavním lákadlem, ale to neznamená, že film je jen sestavou hudebních klipů. Každá píseň v Perném dni slouží ději, postavám nebo náladě. "If I Fell" je třeba vrcholem takového pojetí – Paul, John a George se tu snaží povzbudit mrzutého Ringa, který se kvůli své melancholii na chvíli odloučil od skupiny. Písnička zazní v uvolněné atmosféře, téměř jako jam session, a z jejího vřelého provedení máte pocit, že se ti čtyři kluci skutečně drží navzájem. Není to jen filmová scéna, ale vhled do toho, jak Beatles fungovali jako parta.
Pak je tu jejich výkon na pódiu: skladby jako "A Hard Day’s Night" nebo "Can’t Buy Me Love" zní nejen ikonicky, ale jsou natočené takovým způsobem, že vás vtáhnou přímo mezi šílející davy. Lester tu geniálně zachycuje rytmus a energii beatlemánie, ale zároveň nezapomíná, že jde o komedii – třeba když Paulův „čistotný a zlomyslný“ dědeček uteče do kasina, což způsobí chaos jak na pódiu, tak mimo něj.
Jedním z nejlepších momentů je série rozhovorů s novináři, která se rychle promění v lekci sžíravé britské prostořekosti. "Jak říkáte svému účesu?" ptá se jeden reportér, načež George s kamenným výrazem odpoví: "Arthur." John se nenechá zahanbit a na otázku, jak jeli do Ameriky, odvětí s ledovým klidem: "U Grónska doleva." Je to přesně ten druh humoru, který Beatles katapultoval nad rámec obyčejných popových idolů – byli to neuctiví, bystří mladí kluci, kteří odmítali brát svět kolem sebe vážně.
Mohlo by vás zajímat
Ale pod touhle vrstvou humoru a pohody je cítit i lehká nervozita. Manažer kapely, ztvárněný nevrlým Wilfridem Brambellem, má z Beatles doslova noční můry a neustále se snaží, aby nepřišli pozdě, neudělali ostudu, nezdrhli fanouškům nebo se nezapletli do nějakého skandálu. A i když je to většinou pojato jako groteska, Lester nezapomíná, že na ramenou této kapely ležel obrovský tlak.
Film ale nejvíc boduje, když si prostě hraje. Třeba scéna, kdy členové kapely běží po poli za zvuku "Can’t Buy Me Love", je čistým výkřikem radosti z mladosti a svobody. Anebo absurdní přítomnost Paulova dědečka – postava, která nemá žádný logický důvod v příběhu existovat, ale právě díky tomu se stává nezapomenutelnou součástí tohoto světa.
Perný den je bez přehánění geniálním obrazem své doby. Ukazuje Beatles nejen jako muzikanty, ale jako fenomén, který změnil popkulturu. Film je zábavný, dojemný, hudebně strhující a neskutečně chytrý. Nejen, že chytře reflektuje beatlemánii, ale zároveň ji komentuje, ironizuje a oslavuje. A stejně jako samotní Beatles je i tento film stejně svěží a působivý dnes jako v roce 1964. Což není žádná maličkost.
Hodnocení: A – hudební, kulturní a komediální klasika, která nestárne.
