Petr Ostrouchov dodal hudbu, která je víc než jen doprovod. Tohle není soundtrack, co vyšumí s titulky – tady se hraje o víc. Pojďme si přiblížit nejsilnější tracky. Titulní skladba Želary se v průběhu filmu vrací v různých podobách: od snového jednohlasu až po plnohodnotné orchestrální finále. Šádova huť přináší odlišný motiv, lehký a optimistický, jako by dýchal stejnou volností jako fiktivní městečko v podhůří, kam se občas zatoulá civilizace. Pak je tu V lese, která vás svou nervní energií zatluče do země – tohle není ambientní klid lesa, ale panika, ztracenost a strach, přesně jako scéna, v níž zazní. A nakonec Čí to zvony zvonia – lidovka v podání Ivy Bittové, která se nelepí na tragédii, ale prostě plyne v každodenním životě vesnice.

Ostrouchov tady dokazuje, že soundtrack nemusí být jen podkres. Pracuje s motivy opakovaně, ale nikdy je neždímá do úmoru. Každý návrat melodie má svůj význam a posouvá příběh. Hudba se nestylizuje do dobového folklóru ani se nesnaží podbízet dramatickými gesty – drží si vlastní hlas, který si zapamatujete.

Celkově? Film, co si na nic nehraje, ale o to víc vás dostane. A hudba, která ho dělá ještě lepším. Škoda, že soundtrack není na Spotify – zasloužil by si být slyšet víc.