Režie: Ondřej Trojan Hrají: Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová, Jan Tříska
Ondřej Trojan natočil film, který se tváří jako adaptace Želar, ale ve skutečnosti stojí hlavně na Jozově Hanuli. Z první knihy Květy Legátové si půjčuje kulisy a vedlejší postavy (Lipka, Helenka), ale příběh dívky, která musí opustit město a ukrýt se před gestapem v zapadlé vesnici, je převzatý z druhé. Přesto film působí sevřeně, má tah na branku a jeho syrová poetika nepůsobí uměle.
Petr Ostrouchov dodal hudbu, která je víc než jen doprovod. Tohle není soundtrack, co vyšumí s titulky – tady se hraje o víc. Pojďme si přiblížit nejsilnější tracky. Titulní skladba Želary se v průběhu filmu vrací v různých podobách: od snového jednohlasu až po plnohodnotné orchestrální finále. Šádova huť přináší odlišný motiv, lehký a optimistický, jako by dýchal stejnou volností jako fiktivní městečko v podhůří, kam se občas zatoulá civilizace. Pak je tu V lese, která vás svou nervní energií zatluče do země – tohle není ambientní klid lesa, ale panika, ztracenost a strach, přesně jako scéna, v níž zazní. A nakonec Čí to zvony zvonia – lidovka v podání Ivy Bittové, která se nelepí na tragédii, ale prostě plyne v každodenním životě vesnice.
Ostrouchov tady dokazuje, že soundtrack nemusí být jen podkres. Pracuje s motivy opakovaně, ale nikdy je neždímá do úmoru. Každý návrat melodie má svůj význam a posouvá příběh. Hudba se nestylizuje do dobového folklóru ani se nesnaží podbízet dramatickými gesty – drží si vlastní hlas, který si zapamatujete.
Celkově? Film, co si na nic nehraje, ale o to víc vás dostane. A hudba, která ho dělá ještě lepším. Škoda, že soundtrack není na Spotify – zasloužil by si být slyšet víc.
