V souvislosti s pojmem mládežnická subkultura padesátých let si většina lidí vybaví nejspíš britské Teddy Boys s jejich extravagantními edwardiánskými kabáty a láskou k rokenrolu. Jenže i za železnou oponou se formovala generace mladých rebelů, kteří chtěli být jiní než jejich rodiče. Československá odpověď na Teddy Boys se jmenovala páskové – parta frajerů, kteří v šedi socialistické každodennosti hledali trochu stylu, volnosti a samozřejmě i dobrodružství.
Móda a styl: Česká verze elegánů v ulicích
Páskové na první pohled působili jako exoti v jinak uniformním prostředí padesátých let. Jejich styl byl ovlivněný módou meziválečných „potápek“, ale přidali vlastní inovace. Nosili úzké kalhoty, které si často nechávali zužovat u švadlen, a saka s širokými klopami, někdy dokonce s extravagantním potiskem. Košile měly pestré vzory, kravatám nechyběly ručně malované motivy.
Zvláštní kapitolou byl účes. Páskové si vlasy pečlivě česali dozadu, někdy s vyčesanou vlnou nad čelem – styl, který nápadně připomínal jejich britské protějšky. I když dnes působí úsměvně, že někdo riskoval policejní kontrolu kvůli příliš napomádovaným vlasům, tehdy to byl jasný signál – "nejsem jako ostatní".
Mohlo by vás zajímat
Teddy Boys a páskové: Bratranci přes železnou oponu?
Srovnání s Teddy Boys není náhodné. Britští Teddy Boys se začali objevovat na začátku padesátých let a odlišovali se nejen oblékáním, ale i specifickou zálibou v rock’n’rollu, který postupně přejali rokenrol jako svůj hudební doprovod. V Česku však na počátku spojení s hudbou chybělo. Páskové se rekrutovali spíše z městských ulic, jejich idolem nebyl Elvis Presley, ale vlastní touha vymanit se z šedi a nesvobody.
Hudba přišla později
Zatímco Teddy Boys okamžitě naskočili na vlnu rokenrolu, páskové byli zpočátku subkulturou bez pevně daného hudebního stylu. Rokenrol k nim dorazil se zpožděním – nejprve skrze pašované desky a později díky domácím kapelám, jako byl novátorský Karel Duba se svým orchestrem. Až koncem padesátých let se i čeští páskové mohli plně ztotožnit s hudbou, která už několik let rozhoupávala mládež za železnou oponou.
Mládí versus režim
Stejně jako Teddy Boys byli i páskové trnem v oku establishmentu. Pro tehdejší komunistický režim byli nežádoucím jevem – symbolem „buržoazního úpadku“ a „amerického vlivu“. Policejní razie v místech, kde se scházeli, nebyly výjimkou. Stačilo mít užší kalhoty, výstřední kravatu nebo „podezřelý“ účes a člověk si koledoval o zadržení.
Přesto, nebo právě proto, páskové zůstali jedním z prvních výrazných mládežnických hnutí v socialistickém Československu. I když byli na přelomu 50. a 60. let postupně vytlačeni jinými subkulturami, jejich odkaz přežil v dalších generacích rebelů, kteří hledali svůj vlastní styl a odmítali být jen dalším číslem v davu.
Páskové – více než jen móda
Z dnešního pohledu můžeme pásky vnímat jako předchůdce dalších mládežnických subkultur, které se v Československu postupně objevovaly – od rokenrolové generace šedesátých let přes undergroundové „máničky“ až po punkery. Ačkoliv byli zdánlivě jen partou frajerů v extravagantních oblecích, právě skrze svůj vzhled dávali najevo svou životní filozofii a odlišnost od většinové společnosti – je to vyjádření postoje, osobnosti a touhy po svobodě. A to je něco, co ani nejpřísnější režim nedokáže zastavit.
