7. února 1964 přistává na newyorském letišti Pan Am 101. Na palubě jsou Beatles – kapela, která během několika dní odstartuje to, čemu se bude říkat britská invaze. Dveře se otevřou a na schůdcích se objeví čtyři rozesmáté postavy s podivnými účesy, které vypadají, jako by je někdo ostříhal podle misky na pudink. Amerika, stále ještě otřesená atentátem na Kennedyho, na chvíli zapomene dýchat.
Redakce Retrovibes V roce 1966 se v Londýně sešli tři hudebníci, kteří měli jedno společné: nikdo z nich už nechtěl hrát v kapele, kde by musel dělat kompromisy. Eric Clapton byl tehdy modlou každého, kdo si kdy koupil elektrickou kytaru (a nejmíň jeden fuzzbox), Jack Bruce měl basu naladěnou na revoluci a Ginger Baker seděl za bicími s energií člověka, který by radši bubnoval do hořícího sudu, než držel tempo na hajtku. Když se tihle tři dali dohromady, vznikla kapela, která se hrdě nazvala Cream — protože byli „the cream of the crop“. Jo, skromnost zůstala za dveřmi.
Redakce Retrovibes Kdyby existovala hudební liga smutných klaunů, Roy Orbison by v ní byl kapitánem, mágem a zároveň tím největším trpitelem. Muž s černými brýlemi, hlasem jako z nebe a životem, který by vydal na tucet country balad. Pojďme se podívat, proč tento "Big O" (jak mu přezdívali kamarádi jako Elvis nebo The Beatles) zůstává králem melancholie i 35 let po své smrti.
Redakce Retrovibes Pokud Beatles byli slušní hoši, které byste bez obav představili své babičce, Rolling Stones byli přesný opak. Divočejší, syrovější, drzejší – přesně takovou kapelu chtěl Andrew Loog Oldham, když si v roce 1963 vzal partu londýnských bluesových nadšenců pod svá křídla. Chtěl vytvořit kapelu, která bude kontrastem k uhlazeným Beatles, a když narazil na Micka Jaggera, Keitha Richardse, Briana Jonese, Charlieho Wattse a Billa Wymana, okamžitě v nich viděl ideální materiál na ikony rebelství. Vzal je pod svá křídla a začal z nich budovat rock’n’rollové fenomény.
Redakce Retrovibes Česká rocková scéna měla a má své hvězdy, to je jasné. Ale vedle nich existuje spousta muzikantů, kteří sice nejsou tolik vidět, ale jejich vliv je obrovský. A Ota Petřina je nepopiratelně příklad druhého případu. Tenhle nenápadný chlapík s kytarou a hustými dlouhými vlasy, které si kdysi v dobách totality odmítl nechat ostříhat (což mu vyneslo zákaz veřejného hraní), byl hnací silou mnoha zásadních desek české hudební scény 70. a 80. let. Nejenže tvořil hudbu, ale jeho texty a aranžmá dávaly skladbám zcela jiný rozměr.
Redakce Retrovibes Jimi Hendrix nebyl pouhým kytaristou, byl zjevením. Jeho hra, divoká a nezkrotná, proměňovala kytaru v nástroj, který doslova křičel. Levák hrající na pravoruký nástroj, mistr wah-wah pedálu, který, když mu jeho hraní připadlo málo ohnivé, kytaru polil benzínem a zapálil – Hendrix rozděloval publikum. Jedni ho zbožňovali, jiní nechápavě kroutili hlavou. Jak to říkal Keith Richards? „Jimi byl jak z jiný planety. Hrál věci, o kterých jsme ani netušili, že existují.“
Redakce Retrovibes The Shadows byli víc než jen doprovodná kapela Cliffa Richarda – byli mistři instrumentální hudby, kteří ovlivnili celou generaci kytaristů. Ale tahle britská banda má na triku mnohem víc než jen roli doprovodné kapely. Pojďme se mrknout na jejich vlastní pecky, kterými obohatili hudební scénu, a na to, jak se jejich muzika dostala až na filmová plátna.
Redakce Retrovibes Rocková hudba druhé poloviny šedesátých a sedmdesátých let připomíná složitou chemickou reakci, v níž se prvky různých žánrů neustále mísily, rozkládaly, mutovaly a vytvářely nové sloučeniny. Co začalo jako bouřlivá exploze rock’n’rollu a beatové hudby, se postupně rozvětvilo do fascinujícího spektra stylů. Každý z nich měl své osobité ingredience a nezaměnitelný zvuk. Jaké tedy byly hlavní složky této hudební laboratoře?
Redakce Retrovibes The Beatles. Chvíli jsme zvažovali, jestli o nich vůbec psát - jejich hudební kariéra i soukromé životy byly už tisíckrát zmapované prakticky minutu po minutě, každé jejich gesto ve filmu či na fotce bylo nesčetněkrát analyzováno. Nevyhnuly se jim ani různé konspirační teorie - např. ta, podle níž Paul McCartney tragicky zahynul v roce 1966, a v kapele jej nahradil dvojník. Ale vynechat je prostě nemůžeme, bylo by to, jako stavět dům bez základů.
Tak jdeme na to. Ale netvrďte nám, že jsme vás nevarovali 😀
Redakce Retrovibes Little Richard nebyl jen jedním z pionýrů rock and rollu – on byl exploze, která žánr katapultovala do nové éry. S jeho divokým projevem, křiklavým stylem a klavírní hrou, která připomínala závodní auto v plné rychlosti, změnil pravidla hry a vytvořil sound, který inspiroval generace.
Když se v 50. letech v USA začaly mísit tóny blues, gospelu a country, vznikl nový zvuk – energický, provokativní a naprosto neodolatelný. Rock and roll byl víc než jen hudební žánr, byl to životní styl, který si rychle podmanil mladou generaci. Ať už šlo o Elvise, který svým pohybem přiváděl publikum do transu, nebo Chucka Berryho, jehož kytarové riffy psaly dějiny, každý tón v sobě nesl svobodu a vzpouru.
A že se konzervativní svět chytal za hlavu? Cenzura, zákazy tanců i obavy z "morálního úpadku" jen přiživovaly plamen, který rock and roll rozdmýchal. Tahle revoluce prostě nešla zastavit! 🎸
Rock and roll nezamrzl v jediné podobě. Postupem času se stal základním stavebním kamenem dalšího žánru – rocku. Ten čerpal z jeho energie, rytmů a přístupu, ale přidal vrstvy hlubších textů, experimentování s nástroji i širší škálu emocí. Díky tomu se rock stal jedním z nejvlivnějších hudebních směrů 20. století a dodnes formuje zvuk kapel a hudebníků po celém světě.
