Kdyby existovala hudební liga smutných klaunů, Roy Orbison by v ní byl kapitánem, mágem a zároveň tím největším trpitelem. Muž s černými brýlemi, hlasem jako z nebe a životem, který by vydal na tucet country balad. Pojďme se podívat, proč tento "Big O" (jak mu přezdívali kamarádi jako Elvis nebo The Beatles) zůstává králem melancholie i 35 let po své smrti.
Brýle, brejle, brejličky: Image jako ochranný štít
Royovy ikonické černé brýle nebyly jen módním výstřelkem – byly jeho zbrojí. Jako dítě trpěl špatným zrakem a ostychem, a tak si vytvořil image tajemného barda, který zpívá o bolesti, ale nikdy neodhalí svůj pohled. Ironií osudu se z něj stal jeden z nejcharismatičtějších performerů 60. let, i když na pódiu vypadal, jako by právě četl smuteční oznámení.
Hlas, který rozbíjel sklo (a srdce)
Orbisonův tříoktávový tenor byl přírodní zázrak: dokázal šeptat jako zamilovaný básník a v následující vteřině vyletět do výšek, které by rozbily i skleničku na whiskey. Poslechněte si třeba "Crying" – tady Roy nezpívá, tady sténá, kvílí a vyvrhuje duši jako operní duch. Jak říkal Bruce Springsteen: "Když Roy zpíval o bolesti, všichni jsme mu věřili."
Pět písní, které definují Orbisona
- "Oh, Pretty Woman" – Jediný hit, který dokázal rozesmát i toho největšího bručouna. Riff prý složil, když čekal na manželku před obchodem s botami. Romantika, co?
- "In Dreams" – Surrealistická balada, kterou David Lynch "zneužil" ve Twin Peaks jako soundtrack noční můry. Děkujeme, pane Lynchi.
- "Only the Lonely" – Hymna všech, kdo kdy seděli v baru s prázdnou sklenicí a plným srdcem.
- "You Got It" – Pozdní comeback z roku 1989, který dokázal, že Roy uměl napsat popový šlágr i v éře syntezátorů.
- "Running Scared" – 2 minuty napětí, které končí jedním z největších hlasových vrcholů v historii rocku.
Tragédie za oponou
Za tmavými brýlemi se skrýval osud ještě temnější:
- První manželka Claudette zemřela při motocyklové nehodě.
- Dva ze tří synů zemřeli při požáru jeho domu.
- Sám Roy odešel v 52 letech na infarkt – ironicky poté, co konečně zažil comeback s supergroup Traveling Wilburys (s Dylanem, Harrisonem a Pettym).
Proč ho poslouchat v roce 2025?
Protože Roy Orbison není jen nostalgie. Je to doklad, že skutečná emoce nestárne – ať už ji zabalíte do rock’n’rollu 60. let, nebo ji objeví nová generace díky filmům jako Pretty Woman. A hlavně: tenhle chlapík dokázal být smutný a přitom cool jako nikdo před ním ani po něm.
Závěr pro čtenáře RetroVibes: Příště, až vás opustí láska, zapněte si Roye. Bude to bolestivější, ale taky krásnější než cokoli z TikToků.
