V blues se zákonitě rodí géniové, ale jen pár jich posune hranice žánru tak, že už nic není jako dřív. Little Walter, vlastním jménem Marion Walter Jacobs, byl přesně ten případ. Tenhle chlapík vzal obyčejnou foukací harmoniku a proměnil ji ve zbraň hromadného bluesového ničení. Ne jen tak nějaký doprovodný nástroj do kapely – Walter udělal z harmoniky sólovou bestii, která mohla řvát, plakat nebo kopnout do hlavy tak silně, že i kytaristi v Chicagu koukali s otevřenou pusou.
Narodil se v roce 1930 v Louisianě, ale jako správný bluesový nomád se potloukal po státech – New Orleans, Memphis, St. Louis – než nakonec zakotvil v Chicagu, kde se blues právě elektrifikovalo a dostávalo nový, "špinavý" a syrový zvuk. Tady se potkal s Muddy Watersem a ten rychle pochopil, že s tímhle mladíkem má po boku jedno z největších es. Walterova foukačka se stala klíčovou součástí Watersova bandu a brzy to byl právě Walter, kdo si kradl pozornost pro sebe.
Co ho dělalo tak výjimečným? Nebyl první, kdo zapojil harmoniku do zesilovače, ale byl první, kdo ji donutil znít jako druhá kytara. Drsně, hlasitě, s ohromnou expresivitou. Když v roce 1952 vydal svůj vlastní singl "Juke", okamžitě vystřelil na vrchol R&B hitparády – a jako jediný instrumentální bluesový track vůbec! Byla to pecka, která jasně ukázala, že harmonika už nikdy nebude jen nějaké pofňukávání v pozadí.
Následovaly další bomby: "My Babe" (klasika, co dodnes drží tempo všech bluesových barů), "Blues with a Feeling", "Mean Old World" nebo "Sad Hours". Jeho sóla měla dynamiku, agresi a frázování, které připomínalo saxofonisty v jazzových bigbandech. Prostě jiná liga. Každý, kdo po něm vzal do ruky foukačku, už se musel s jeho stylem nějak popasovat – ať už ho napodoboval, nebo se snažil dělat pravý opak.
Bohužel, bluesový život není pohádka a Walter měl stejnou slabost pro chlast a divoké noci jako pro svoji muziku. Rval se, pil, dělal bordel – a to všechno se na něm postupně podepsalo. V roce 1968 se dostal do potyčky, utržil ránu do hlavy a zranění se mu stalo osudným. Bylo mu pouhých 37 let.
Ačkoli odešel mladý, stihl předat nezapomenutelný odkaz. V roce 2008 se stal prvním (a zatím jediným) hráčem na foukací harmoniku, který byl uveden do Rock and rollové síně slávy. A to už je co říct! Každý, kdo dnes vezme harmoniku a snaží se na ni hrát blues, je tak trochu jeho dlužníkem. Little Walter nebyl jen hráč – byl revoluce. A tahle revoluce hraje dodnes.
