Obal alba není jen "obal". Je to vstupní brána. Je to mapa k pokladu, který se skrývá uvnitř drážek. V naší nové rubrice Vizuál & Design se budeme věnovat právě těmto vizuálním příběhům. Budeme odkrývat tajemství grafiků, fotografů a vizionářů, kteří dokázali nemožné – zachytit zvuk do statického obrazu.
A protože jsme na Retrovibes, nemůžeme začít nikde jinde než u té největší industrialní katedrály a jednoho velmi tvrdohlavého nafukovacího prasete.
Vítejte v Londýně sedmdesátých let. Před námi stojí Battersea Power Station...
Páni surrealismu: Duo, které dalo Pink Floyd tvář
Ještě než se nad Londýnem vzneslo první prase, musela vzniknout vize. Tu měli na svědomí Storm Thorgerson a Aubrey Powell, zakladatelé studia Hipgnosis. Jejich spolupráce s Pink Floyd začala už v roce 1968 albem A Saucerful of Secrets a od té doby se tito dva pánové stali neoficiálními členy kapely.
Jejich rukopis byl unikátní. Zatímco ostatní dávali na obaly fotky muzikantů s nástroji, Hipgnosis vytvářeli surrealistické scenerie, které vypadaly jako vystřižené ze sna. Jejich heslem bylo: „Žádné triky v temné komoře, všechno musíme vyfotit doopravdy.“ Právě tahle umanutost je dovedla až k nápadu, který definoval vizuální podobu alba Animals (1977).
Modelka č. 1: Cihlová katedrála u Temže
Když hledali scenerii, která by ztělesňovala monumentálnost a zároveň jistou tíživost tehdejší doby, volba padla na Battersea Power Station. Tato gigantická elektrárna, postavená ve 30. letech podle návrhu sira Gilese Gilberta Scotta, nebyla jen technickou stavbou. Byla to "cihlová katedrála" v art-deco stylu, jejíž čtyři bílé komíny dominovaly obzoru jako nohy obráceného hracího stolu.
Battersea je pro popkulturu něco jako Mona Lisa. Objevila se:
- Ve filmu Help! od Beatles.
- Ve videoklipu The Who (Quadrophenia).
- Dokonce i v novém Sherlockovi nebo ve filmu Temný rytíř (Batman).
I z civilních fotek vystupuje ta děsivě krásná symetrie a vertikální žebrování cihlových zdí. Není divu, že si ji Hipgnosis vybrali. Thorgerson tehdy hledal něco, co by ztělesňovalo tu "orwellovskou" atmosféru alba Animals. Ta elektrárna vypadá jako pevnost moci, pod kterou se hemžíme my, malí lidé. Pro Pink Floyd byla Battersea ztělesněním průmyslového monstra. Byla to dokonalá scéna, ale něco jí chybělo. Potřebovala protipól. Něco organického, drzého a... létajícího.
Modelka č. 2: Dvanáct metrů růžového chaosu
Tou druhou hvězdou se stala Algie – dvanáctimetrová nafukovací prasnice. Roger Waters chtěl symbolem prasete odkázat na Orwellovu Farmu zvířat, ale chtěl to udělat velkolepě. Prase nebylo jen doplňkem, mělo se vznášet mezi komíny jako tichý pozorovatel světa pod ním.
A právě tady začíná jeden z nejbláznivějších příběhů hudební historie...
První den kvůli mizernému počasí z focení sešlo. Druhý den byly podmínky ideální, ale Algie uletěla a musela ji nahánět i letadla, protože se dostala přímo do letových koridorů nad Londýnem. Poplach mělo celé letiště Heathrow a piloti v kokpitech nevěřili vlastním očím. Paradoxem bylo, že kapela pro případ nehody sice najala ostrostřelce, ale jen na první den – druhý den už si všichni mysleli, že se nic stát nemůže.
Výsledek? Třetí den sice prase vyfotili, ale nebe bylo beznadějně jasné a nudné. Thorgerson, posedlý dokonalostí, nakonec vzal fotku elektrárny z dne, kdy bylo nebe krásně dramatické, a do ní 'vlepil' prase z dne následujícího. Čistá ruční fotomontáž v době, kdy jediným nástrojem grafika byly nůžky, skalpel a trpělivost.
Mimochodem - prase letělo nad elektrárnou ještě jednou, a to v roce 2011. Šlo o velkolepou akci v rámci kampaně „Why Pink Floyd?“, což byla masivní kampaň vydavatelství EMI, která doprovázela vydání remasterovaných verzí všech jejich alb (projekty "Experience" a "Immersion"). A protože Pink Floyd vždycky dělali věci ve velkém, rozhodli se k propagaci znovu vypustit prase nad Battersea. Byla to přesná replika původní „Algie“, ale tu už uletět nenechali - místo na střelce se spolehli na pevné ukotvení.
Battersea Power Station byla v té době už dávno mimo provoz a v dezolátním stavu (vlastně se čekalo, co s ní bude). Nápadná akce s prasetem znovu přitáhla pozornost k téhle ikonické budově, která je dnes už luxusní čtvrtí s byty a obchody.
Symbol, který přežil svou dobu
Dnes je z Battersea Power Station nablýskaná adresa, kde dým z uhlí nahradila vůně drahé kávy. Ale pokaždé, když milovníci rocku zvednou hlavu k těm čtyřem bílým komínům, nevidí luxusní byty. Vidí tam tu růžovou tečku, která se před lety vzepřela gravitaci i letovému řádu nad Londýnem.
Obal alba Animals nám připomíná, že velká hudba nepotřebuje jen skvělé muzikanty, ale i vizionáře, kteří se nebojí nafouknout dvanáctimetrové prase a poslat ho nad město jen proto, aby získali ten jeden dokonalý záběr. Je to důkaz, že design není jen dekorace, ale příběh sám o sobě.
A všimněte si jedné věci: na originálním obalu nenajdete název alba ani jméno kapely. Hipgnosis a Pink Floyd byli tehdy tak sebevědomí, že nechali mluvit čistou grafiku. Věděli, že tenhle obraz je silnější než jakékoli písmo.
Příště se v naší rubrice Vizuál & Design podíváme na jiný svět – ten, kde nevládne surrealismus a měkké tvary, ale přísná geometrie a černobílý minimalismus jazzových klubů. Ale o tom zase až jindy. Teď si pusťte Dogs nebo Pigs on the Wing a schválně se u toho na ten obal zadívejte trochu pozorněji. Už víte, kolik trpělivosti a lepidla se za ním skrývá.
