Zatímco některé jeho práce vyžadují od fanouška trpělivost a ochotu dešifrovat autorovy vnitřní symboly, existuje v jeho tvorbě linie, kde se Haloun-umělec a Haloun-pan grafik setkávají v dokonalé rovnováze. V těchto případech symbolika nepřekáží srozumitelnosti, ale naopak otevírá dveře k hlubšímu pochopení hudby. Jak vypadají obaly, které jsou k posluchači vstřícné, aniž by slevily z vysokých nároků na moderní design?

Střídmost a řád

Právě tady stojí za to začít. Haloun není jen autorem vizuálních labyrintů, ale také mistrem střídmosti, pokud mu to hudba dovolí – nebo spíš vyžaduje. Sem patří jeho práce pro Marsyas a Zuzanu Michnovou, Luboše Pospíšila, Jana Spáleného, Petra Skoumala, Ivana Hlase nebo většinu alb Vladimíra Mišíka. V těchto případech Haloun potlačuje potřebu mluvit „nahlas“ a soustředí se na atmosféru, rytmus a respekt k obsahu. Obal není hádankou, ale klidným vstupním prostorem k hudbě. 

Vrchol této linie pak představuje triptych Michala Prokopa Kolej Yesterday – Nic ve zlým, nic v dobrým – Snad nám naše děti…. Tady Haloun dokazuje, že minimalismus nemusí být chladný ani akademický. Naopak: funguje jako přesný ekvivalent hudby, která je osobní, civilní a přitom silná. Často mu v tom pomáhá i jeho charakteristický rukopis. Pozorný divák najde jeho ručně psané nadpisy na obalech alb Marsyas, Michala Prokopa, bratří Ebenů i Vladimíra Mišíka. Toto autorské písmo funguje jako lidský otisk, který i tu nejstrožší grafiku zjemňuje a dává jí osobní, téměř intimní charakter.

Punková a typografická exploze 🙂

Na druhém pólu stojí Haloun, který nechává grafiku vybuchnout. Obaly pro Visací zámek, Hudbu Praha, Jasnou Páku, Babalet nebo Milana Hlavsu ztělesňují něco mezi vizuálním labyrintem a rébusem.

Typickým příkladem je Babalet – font názvu kapely je zde natolik stylizovaný, že se mění v dekorativní vzor. Pro fanouška jasné, pro náhodného návštěvníka obchodu téměř nečitelné. A právě tady se objevuje první legitimní otázka: kde končí osobitost a začíná uzavřenost?

Jenže u Halouna nejde o manýru pro manýru. Tyto obaly nejsou samoúčelným cvičením v grafické ekvilibristice, ale vizuálním ekvivalentem hudby, která je stejně neklidná, drsná a vzdorovitá. Pokud vás mají zmást, pak proto, že i samotná hudba klade odpor.

Zkrocený chaos

Existuje ale třetí rovina, kde Halounova obrazotvornost nepřebíjí sdělení, ale pracuje s ním v rovnováze. Alba jako Město z peřin, Nůž na hrdle nebo Živé kuře v hodinkách nesou jasný Halounův rukopis, ale forma tu nikdy nepohlcuje obsah. Symboly zůstávají otevřené, ne hermetické, včetně grafiky k DVD Živé kuře v hodinkách, kde Haloun s černohumornou elegancí vystřídal původní kresbu Ivy Jurné za minimalistický 'top view' na sázené vejce..

Do této kategorie patří i CD z benefičního koncertu The Plastic People of the Universe for Kosovo – skutečné mistrovské dílo. Dominantní vertikální červené prolnutí názvem kapely vytváří zkratku SOS, která funguje okamžitě a bez nápovědy. Symbolika tu čtení nekomplikuje, naopak mu přidává další vrstvu. Práce s plochou má dokonalý rytmus, kontrast černé a červené na světlém podkladu drží pozornost a hvězdy nejsou dekorací, ale přesně dávkovanými akcenty. Tohle je ten Haloun, který spojuje řemeslo s emocí – Pan grafik v nejlepším slova smyslu.

Obrat k osvědčeným metodám?

Zajímavým momentem je grafika alba Made in Strahov Visacího zámku (2022). Působí téměř jako vědomá vzpomínka na pracovní postupy studia Hipgnosis. V době digitálních manipulací Haloun sáhl po hotové scéně, kterou připravil David Černý: růžový surrealistický traktor s visacím zámkem místo kola je natolik výmluvný, že další vysvětlování není třeba. Halounova role zde není v exhibici, ale v citlivém „doladění“ – sladění fotografie s typografií a celkovou vizuální logikou. I to je známka zkušenosti: vědět, kdy už není potřeba přidávat další vrstvu významu.

Obaly, které nelžou

Ať už máte na dílo Karla Halouna jakýkoliv názor, jednu věc mu upřít nelze. Obaly desek, na kterých se podepsal, nelžou. Vnímavému divákovi velmi přesně sdělí, jakou muziku v sobě ukrývají. Někdy vás pozvou, jindy prověří vaši trpělivost – ale nikdy se netváří neutrálně. A možná právě proto Halounovy obaly fungují i po letech. Nejsou univerzální tapetou, ale vizuálním partnerem hudby. A to je v době zaměnitelného designu hodnota, která se nedá snadno obejít.