Čemu náleží jeho duše, dával navenek najevo i oblečením, které odmítal přizpůsobit společenským konvencím. Byl tramp do morku kostí a tomu svou "slupku" dokonale přizpůsobil. Kromě toho byl i vášnivý amerikanofil, nakonec, o tom bude řeč později.
Honza Vyčítal je autorem cca 200 textů, většinu z nich napsal pro Greenhorns (Zelenáče).
1. Hříchy proti metru a mateřštině
Zaměříme-li se na řemeslnou kvalitu, nemůžeme pominout jistou nevyrovnanost, která v některých písničkách vyznívá až jako parodie.
Snad v honbě za americkým snem a rytmem bluegrassu Vyčítal často nemilosrdně obětoval český přízvuk a s rýmy zacházel poněkud nedbale. Typickým příkladem je písnička Pracoval jsem na trati.
trať jsem stavěl železniční, já na dráze pražce rval,
teď už nemaj' žádnou práci, o kterou bych stál,
v dáli koleje se ztrácí, tam se táhnu dál.
Seknu sebou, seknu sebou, lehnu si, kde budu jen já chtít,
seknu sebou, seknu sebou, lehnu si, kde budu chtít.
proč bych se dál mlátil, mám tu svý banjo.
pí jó pidlajó, mám jen svý banjo.
2. Hříchy z přesvědčení
Honza Vyčítal se nikdy netajil svým celoživotním proamerickým postojem, který ještě zesílil po roce 1968. Tento postoj promítl do mnoha výborných textů (To tenkrát v čtyřicátom pátom, Ameriko, tvé hvězdy svítí dál). Na tom nebylo samozřejmě lautr nic špatného, dokud mistr pera neodložil jemné stínování a nezačal barvy na plátno kydat špachtlí.
Ano, řeč je o poněkud trapné písni Dobrý den, prapore hvězd a pruhů. Nejen, že text po formální stránce působí dojmem narychlo spíchnuté agitky (sám Vyčítal tvrdil, že ho měl hotový za deset minut), ale svým zapálením připomíná (byť v obráceném gardu) budovatelské písně jím nenáviděného režimu. Napsat opravdu dobrý text angažované písničky je dáno jen nemnoha vyvoleným. A mezi ně, bohužel, Honza Vyčítal nepatřil.
Dobrý den, prapore hvězd a pruhů
Celý svět listoval denním tiskem, celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem a zvedl pohled svůj nahoru.
Dobrý den, prapore hvězd a pruhů, tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů, co jsme je vítali s džípama.
Dobrý den, radare, prostě welcome, tak jsme se konečně dočkali,
dobrý den, radare, já ti tleskám, kámoši usárnou mávali.
Vyřiď tam prosím do vesmíru, vyřiď tam mezi hvězdama,
že chcem žít nadál s každým v míru, radši však šijeme U Sama.
Dobrý den, radare, prostě welcome...
Vyřiď tam prosím, že my víme, kdo nám kdy přines svobodu,
kde Masaryk s prezidentem Wilsonem pomoh našemu národu.
Dobrý den, prapore hvězd a pruhů...
3. Odpuštění jménem Battledres
Ale máme tady jeden text, pro který Honzovi Vyčítalovi dáváme absolutní a bezpodmínečné rozhřešení. A to je Battledres. Jistě, puntičkář by i tady našel drobné formální nedostatky, ale zapomeňte na to. Z toho textu doslova běhá mráz po zádech. Dokonalá metafora „šlapou bačkůrky strachu i holínky záhuby" je něco, co vám v mysli okamžitě vykreslí beznaděj československých odbojářů.
Závěr? Honza Vyčítal nebyl architektem slov typu Zdeňka Rytíře nebo Pavla Vrby. Byl spíše kreslířem, který občas linku přetáhl a jindy ji nechal nedokončenou. Ale i s těmi obrácenými přízvuky a občasnou plakátovostí dokázal do české country otisknout něco, co tam žádný jiný 'dokonalý' textař nedostal: absolutní uvěřitelnost.
