Johnny Cash nebyl jen country zpěvák. Byl fenomén. Jeho hudba překračovala hranice žánrů i generací a oslovovala jak milovníky country, tak rockery, bluesmany nebo folkaře. S hlubokým hlasem, nekompromisním přístupem a aurou drsného, ale spravedlivého vypravěče si získal fanoušky po celém světě. A i když jeho kariéra měla své vzestupy i pády, jedno zůstalo jisté – Johnny Cash byl a je ikonou.
Úmrtí: 12. září 2003 (ve věku 71 let), Nashville, Tennessee, USA
Žánry: country, rock and roll, rockabilly, folk, blues, gospel
Povolání: muzikant, zpěvák-skladatel, herec
Nástroje: zpěv, kytara, klavír, harmonika, mandolína
Hlas: basbaryton
Aktivní roky: 1954–2003
Vydavatelé: Sun, Columbia, Mercury, American, House of Cash
Členem skupin: The Highwaymen, Million Dollar Quartet, Johnny Cash and the Tennessee Two, Johnny Cash & June Carter
První kroky a vzestup
Cashova hudební cesta začala v 50. letech v legendárním Sun Records, kde se po boku Elvise Presleyho a Jerryho Lee Lewise stal součástí první vlny rockabilly. Hity jako "Folsom Prison Blues" a "I Walk the Line" katapultovaly jeho kariéru a ukázaly, že Cash není jen obyčejný country zpěvák. Byl jiný – syrový, autentický a s vrozeným talentem vyprávět příběhy.
Na přelomu 60. let už měl na kontě desítky hitů a jeho živá alba At Folsom Prison (1968) a At San Quentin (1969) definovala jeho image rebela, který se staví na stranu outsiderů a těch, na něž společnost zapomněla. "Hello, I’m Johnny Cash" – tahle věta, kterou zahajoval své koncerty, se stala legendární.
The Highwaymen a srovnání s legendami
Cash nebyl na country scéně sám. Vedle něj stáli další velikáni jako Waylon Jennings, Willie Nelson a Kris Kristofferson. Tahle čtveřice se v 80. letech spojila do superskupiny The Highwaymen a vydala několik alb, která kombinovala jejich odlišné styly. Zatímco Nelson byl básník a mistr balad, Jennings zosobňoval outlaw country a Kristofferson byl geniální skladatel, Cash dodával hloubku, příběhy a nepřeslechnutelný hlas. Společně vytvořili něco, co přesahovalo běžnou spolupráci – partu hudebních "outlaws", kteří se navzájem doplňovali a přepisovali pravidla country hudby.
Pád a návrat na vrchol
Osmdesátá léta byla pro Cashe složitá – bojoval se závislostí, zdravím i změnami v hudebním průmyslu. Jeho desky už neměly takový úspěch, a tak se zdálo, že Cash pomalu mizí ze scény. Jenže pak přišel producent Rick Rubin a udělal něco, co nikdo nečekal – vzal Cashe do studia, posadil ho ke kytaře a nechal ho zpívat. Bez zbytečných aranžmá, bez pozlátek – jen hlas a emoce.
Výsledkem byla série alb American Recordings, kde Cash přezpíval písně od umělců jako Nine Inch Nails, U2 nebo Depeche Mode. Píseň "Hurt" se stala jakýmsi epitafem jeho kariéry – bolestným, dojemným a neuvěřitelně silným loučením. Díky těmto albům získal Cash novou generaci fanoušků a dokázal, že je pořád relevantní.
Johnny Cash v Československu
Cashova popularita se neomezovala jen na USA. V roce 1978 zavítal do Československa, kde během dvou dnů odehrál celkem čtyři koncerty v pražské Sportovní hale. Byla to výjimečná událost – v době, kdy u nás bylo country hudbě přáno spíše v omezené podobě, přijela živoucí legenda. Praha byla nadšená a pamětníci dodnes nemohou zapomenout na mimořádný zážitek.
Walk the Line – film, který přiblížil Cashe nové generaci
V roce 2005 přišel do kin film Walk the Line, který přiblížil Cashův život nové generaci. Joaquin Phoenix v roli Cashe a Reese Witherspoon jako June Carter podali vynikající výkony, a i když si film občas realitu trochu přibarvil, zachytil podstatu – vzestup, pád i vykoupení jednoho z největších hudebníků všech dob. Soundtrack filmu navíc ukázal, že i dnešní publikum dokáže ocenit kouzlo starého dobrého country.
„Hello, I’m Johnny Cash!“ … a country už nikdy nebylo stejné
Johnny Cash svou tvorbou překročil hranice country, přinesl jí drsnost, pravdivost a hloubku. Ať už posloucháte jeho rané nahrávky, legendární vězeňské koncerty, nebo pozdní melancholické nahrávky s Rickem Rubinem, jedno je jisté – Johnny Cash byl a vždycky bude někým, o kom se mluví s úctou a obdivem.
