Muž, který byl svědomím Kanady

Než se ponoříme do českých textů, sluší se připomenout, kdo byl onen muž s dvanáctistrunnou kytarou a nezaměnitelným barytonem. Gordon Lightfoot nebyl jen obyčejný hitmaker; v rodné Kanadě je dodnes považován za největšího písničkáře všech dob. Zatímco v USA měli Boba Dylana, Kanada měla Lightfoota – muže, který dokázal s neuvěřitelnou pokorou vyprávět o nekonečných dálkách, divoké přírodě a lidech na okraji společnosti. Jeho písně nejsou jen melodie, jsou to filmové obrazy. Ostatně i sám Dylan o něm jednou prohlásil: „Kdykoliv slyším Gordonovu píseň, přeju si, aby nikdy neskončila.“

Byl to mistr understatementu – nepotřeboval velká gesta ani zkreslené kytary, stačilo mu poctivé řemeslo a příběh, který má hlavu a patu. Možná právě tato civilnost byla důvodem, proč jeho tvorba tak silně zarezonovala i tisíce kilometrů daleko, v zemi sevřené normalizací. První stopy tohoto spojení přitom vedou hluboko do šedesátých let.

První stopy: Nečekej už dál

Osudové setkání Michala Tučného s Gordonem Lightfootem se odehrálo už v roce 1971. Tehdy Michal (ještě v dresu Greenhorns) nahrál dnes už zlidovělou pecku „Nečekej už dál“. Málokdo tehdy tušil, že jde o věrnou coververzi skladby Ribbon of Darkness z Lightfootova debutového alba (1966). Je fascinující, jak bleskurychle si tehdejší česká country scéna našla cestu k tomu nejlepšímu ze zámořského folku. Z „Ribbon of Darkness“ se tak stala jedna z prvních velkých českých country odrhovaček, kterou si u táboráků zpíváme už přes půl století.

Nebyl to však jen Michal Tučný, kdo v Lightfootově zpěvníku listoval. Stejný magnetismus vykazovala i skladba Early Morning Rain. Tato „hymna ranních dešťů“ u nás rezonovala hned v několika polohách – od noblesního podání Pavla Bobka přes verzi Žalmana (Dálnice č. 5) až po trampsky syrového Wabiho Daňka.

Jablůňka pod stromečkem

Největším paradoxem Lightfootova vlivu u nás však zůstává skladba A Tree Too Weak to Stand. Zatímco v Kanadě je to krásná folková věc, u nás se stala naprostým kultem ve dvou úplně odlišných podobách. Michal Tučný a Fešáci z ní vytvořili svou nesmrtelnou „Vánoční“, baladu, která dojímá svou upřímností i po desítkách let. Naopak František Nedvěd ji pod názvem „Jablůňka“ pojal víc písničkářsky a zařadil ji na své stěžejní album.

František Nedvěd: Největší český ambasador

Byl to právě František Nedvěd, kdo Lightfootovu hudbu v Česku v devadesátých letech zpopularizoval nejvíc. Jeho album Neváhej a vejdi (1998) je v podstatě ucelenou poctou tomuto kanadskému geniovi. Najdeme tu například zlidovělé „Kočovní herce“ (originál Rainy Day People) nebo skladbu „Devatenáct“.

Právě u posledně jmenované se kruh uzavírá. Jde totiž o českou verzi nejslavnějšího Lightfootova hitu If You Could Read My Mind. Tuhle píseň u nás každý uchopil po svém: kromě Nedvěda ji pod názvem „Tím víc tě mám rád“ mistrovsky nazpíval Karel Zich a folkoví fajnšmekři ji znají i od Nezmarů jako podmanivého „Malíře“.

Gordon Lightfoot možná v Česku neplnil titulní strany časopisů, ale jeho melodie se staly součástí naší DNA. Jsou důkazem, že poctivá písnička nepotřebuje pas – stačí jí jen dvanáctistrunná kytara a někdo, kdo ji dokáže s láskou zazpívat u ohně.