A protože už jsou skoro Vánoce, Láska nebeská šla opět do kin a nejeden televizní kanál ho zařadil do prime time, pojďme si připomenout stěžejní momenty.

Billy Mack: Náš nejoblíbenější cynik

Zatímco se ostatní postavy plácají v osudových láskách a zlomených srdcích, je tu Billy Mack. Stárnoucí rocker, který už nemá co ztratit, a tak říká pravdu – o drogách, o své příšerné vánoční písničce i o tom, že Vánoce jsou prostě kšeft. Bez něj by ten film byl jen další tuctovou romantikou. Jeho 'vánočně kašírovaný' klip (však víte, ten s těmi tanečnicemi v kostýmech, co by dnes neprošly žádným korektním sítem) je tak blbý, až je naprosto dokonalý.

...A mimochodem, Bill Nighy tu písničku Christmas Is All Around skutečně nazpíval. Žádný playback profesionálního zpěváka, ale poctivý rockový chraplák. Že si ze své role udělal životní postoj, potvrdil i v rozhovoru pro iDnes.cz v roce 2018. S humorem sobě vlastním tam prohlásil, že na jeho náhrobku pravděpodobně bude stát věta: ‚Děti, nekupujte drogy. Staňte se slavnými a budou vám je dávat zadarmo!‘ No řekněte, nechtěli byste ho mít za dědečka?

Premiér, taneček a kouzlo „dřevěných“ lidí

Když už mluvíme o britském šarmu, nemůžeme minout Hugha Granta. Jeho premiér David je přesně ten typ politika, kterého bychom v realitě brali všemi deseti – už jen proto, že má odvahu se zamilovat do holky s „prostořekým slovníkem“ a tancovat po Downing Street na Jump (For My Love). Tenhle taneček je mimochodem scéna, kterou Hugh Grant údajně nenáviděl a nechtěl ji točit. Dnes je to legenda.

A pak jsou tu ti druzí. Zatímco premiér řeší mezinárodní vztahy, dubléři Judy a Mark se jen tak „dřevěně“ oťukávají při simulaci intimních scén. Je to ta nejvíc prostinká a nejčistší linka celého filmu. Ukazuje, že láska nemusí být vždycky o velkých gestech na letišti, ale někdy prostě jen o tom, že si s někým máte co říct, i když u toho oba vypadáte jako dvě polena.

Alan Rickman a lekce z reality

Abychom ale jen nechválili – je tu Harry. I když Alana Rickmana milujeme (kdo by ho nemiloval?), postavu Harryho mu odpouštíme jen stěží. Ta scéna s náhrdelníkem v obchodním domě, kde Rowan Atkinson (jako prodavač Rufus) předvádí své nekonečné balicí rituály, je sice režijně strhující a komediálně brilantní, ale ten pocit v žaludku, který máme kvůli Emě Thompson, je prostě hořký. Ale víte co? To je právě ten Curtisův záměr. Jako v životě – ne všechny linky končí happy endem a ne všechny postavy jsou nám sympatické. A právě díky tomu Harryho přešlapu nepůsobí Láska nebeská jako úplná pohádka z Marsu.

Zmínili jsme, co by dnes už nejspíš neprošlo a v téhle souvislosti nesmíme zapomenout na Colina Frissella (Kris Marshall) a jeho americké dobrodružství. Kris Marshall se do své role natolik vžil, že po natáčení scény v posteli se třemi krásnými Američankami údajně vrátil svůj šek. S úsměvem to zdůvodnil tím, že si ten den natolik užil, že žádný honorář vlastně nepotřebuje. To je ten starý dobrý britský nadhled, který v dnešní jalové produkci tak trochu postrádáme.

Letištní finále: Rufus, Billy Mack a triumf šťastných náhod

Vrcholem Curtisova režijního inženýrství je moment, kdy se v odletové hale protnou hned tři dějové linky v jeden strhující celek. Malý Sam (Thomas Brodie-Sangster) potřebuje proniknout přes nepropustnou bariéru k terminálům, a právě tady zasahuje „osud“ v podobě prodavače Rufuse (Rowan Atkinson). Ten se tu zjeví přesně ve stylu deus ex machina a s ledovým klidem začne u přepážky záměrně zdržovat komisního úředníka nekonečným hledáním letenky. Rufusův výkon je tak hypnotický, že Samovi stačí vteřina nepozornosti personálu a nenápadně proklouzne do zakázaných prostor.

Ale to je jen začátek. Aby se Sam dostal až ke své milované Joanně, musí zasáhnout další šťastná náhoda. A tou není nikdo jiný než Billy Mack. Ve chvíli, kdy Sam kličkuje mezi sedadly a ochrankou, se na všech letištních obrazovkách rozsvítí přímý přenos, ve kterém starý rocker plní svou sázku a před celým národem se při zpěvu svléká. Letištní ostraha nedokáže odlepit zrak od neuvěřitelných záběrů. Tenhle geniální střih a prolnutí osudů je momentem čisté filmové euforie. Billyho rebelie se stává Samovou propustkou k lásce a my v tu chvíli Curtisovi odpouštíme i ty největší nepravděpodobnosti. Je to prostě nebesky sehrané.

Hudební sekce (a Spotify záhada):

Druhá polovina kouzla Love Actually se skrývá v hudbě. Ne ani tak v původní instrumentální složce Craiga Armstronga, jakkoli je výborná, ale v písních. Ty tu nefungují jako výplň. Fungují jako emoční paměť. Curtis nevybírá jen hity. Vybírá skladby, které už v době vzniku filmu nesly kulturní otisk – a dnes ho nesou dvojnásob.

Vánoční hit jako přiznaný kýč

Christmas Is All Around v podání Billyho Macka je vtip, parodie i pocta zároveň. Film se nestydí přiznat, že vánoční hudba je často kalkul. A přesto ji s chutí používá. Funguje přesně tak, jak vánoční hit fungovat má: trochu trapně, trochu neodbytně – a s odzbrojující radostí.

All You Need Is Love: Ta scéna v kostele je prostě ikonická. V horším filmu by byla k nepřežití. Curtis ji ale pojme jako veřejné vyznání, které se nebojí být slyšet. Bez cynismu, bez uvozovek. Ale ruku na srdce, slyšeli jste ji někdy na Spotify v té verzi od Lyndena Davida Halla, co zazněla ve filmu? Pokud ji tam hledáte, máte smůlu. Je tam uvedená, ale svítí šedě. Stejně jako úžasná verze All I Want For Christmas Is You od Olivie Olson.

Proč to nejde pustit? Pravděpodobně jde o autorskoprávní peklo mezi labely a filmovým studiem. U Olivie je to obzvlášť škoda. Ta holka zpívá tak neskutečně, že její nahrávku museli ve studiu schválně „pokazit“, aby lidé uvěřili, že to zpívá jedenáctileté dítě. 

A pak je tu Norah Jones a její Turn Me On. Zapomeňte na nálepku křehké jazzové víly – tady je to nefalšované, i když zvukově vytříbené blues. Norah se do toho opírá s takovou naléhavostí a hloubkou, že dává celému tomu vánočnímu mumraji najednou úplně jiný rozměr. Je to přesně ta skladba, která vám připomene, že i v komerčně laděném filmu je místo pro prvotřídní hudební řemeslo.

Verdikt pro letošní Vánoce

Můžeme se nad tím filmem usmívat, můžeme mít výhrady k Harrymu nebo k tomu, jak moc na nás Curtis tlačí, ale faktem zůstává jedno: Láska nebeská si na nic nehraje. Je to dobře natočené, skvěle zahrané a v dnešním světě „korektně okleštěného“ humoru je osvěžující vidět film, který se nebojí být občas trochu nekorektní, ale přitom zůstává hluboce lidský.