"Hound Dog" – hit, který jí ukradli

Pokud jste o Big Mama Thornton nikdy neslyšeli, možná jste slyšeli její píseň. Ano, tu samou, která se v roce 1956 stala ikonickým hitem Elvise Presleyho – "Hound Dog". Jenže zatímco Presleyho verze vynesla miliony dolarů a nesmrtelnou slávu, Thornton za svůj původní, drsnější a emotivnější originál obdržela sotva pár babek. To ale nebyl jediný případ, kdy hudební průmysl „převzal“ její práci a nechal ji v pozadí.

Hlas, který nepotřeboval kudrlinky

Big Mama Thornton nebyla žádná uhlazená zpěvačka s dokonalým frázováním a sladkým hlasem. Naopak – její vokální projev byl syrový, drsný a plný emocí. Nebála se do něj dát vše, ať už šlo o hluboký smutek nebo vztek. Když zpívala, bylo to jako blesk z čistého nebe – nešlo o uhlazenou stylizaci, ale o ryzí hudební pravdu. A to je přesně to, co ji činilo výjimečnou.

Velká nejen hlasem

Nebyla jen hudebně výrazná, ale i fyzicky nepřehlédnutelná – měla téměř 200 kilogramů a to jí spolu s energickým projevem vyneslo přezdívku "Big Mama". Ale kdo by řešil konfekční velikost, když měla tak obrovský talent? Její mohutná postava a autoritativní projev z ní na pódiu dělaly nepřehlédnutelný živel. Nikdo neměl pochybnosti o tom, kdo je na scéně šéf.

Další písně a inspirace pro nové generace

Kromě "Hound Dog" měla v repertoáru i další skvělé skladby, například "Ball and Chain" – píseň, kterou později proslavila Janis Joplin. A právě Joplin byla jednou z mnoha zpěvaček, které se Big Mama Thornton inspirovaly. Její drsný, neotesaný styl a syrová energie ovlivnily nejen blues, ale i rock a soul. Během své kariéry vydala několik alb, mezi nimi například Big Mama Thornton in Europe (1966), které dokumentovalo její turné po Evropě. Právě v Evropě byla často oceňovanější než ve Spojených státech a koncertovala zde s velkými bluesovými jmény, jako byli Muddy Waters nebo Buddy Guy.

Pozdní uznání a ocenění

I když se v mládí nedočkala takového úspěchu, jaký by si zasloužila, v pozdějších letech přišlo určité uznání. Byla několikrát nominována na Blues Music Awards a v roce 1984 byla uvedena do Blues Hall of Fame. Ke sklonku života se potýkala s velkými zdravotními komplikacemi, přesto pracovala skoro až do své smrti. 

Nezapomenutelná legenda

Navzdory svému talentu a nezaměnitelnému stylu se nikdy nedočkala skutečně odpovídajícího uznání. Zemřela v roce 1984 a dnes je téměř zapomenutá, ale její hlas stále zní v každé syrové bluesové skladbě, kterou si pustíte. A pokud jste ji ještě nikdy neslyšeli, napravte to – stačí pár tónů a bude vám jasné, že tahle dáma byla bluesová královna ve světě, který její korunovaci prostě zaspal.

zdroj: Poledňák, Ivan: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby