Guy Ritchie si po letech vzpomněl, jak chutná jeho vlastní kuchyně. Gentlemani (The Gentlemen) je jako návrat do starého dobrého pubu, kde si místo novinek dáváte to, co vám už jednou chutnalo – jen je to teď servírované ve filigránsky broušené sklenici. Znovu se tu kříží absurdní zločiny, nečekaně poetická brutalita a jazyková akrobacie, která by udělala radost i Shakespearovi. Nebo Tarantinovi po dvou pivech.
Zápletka? Milionový byznys s marihuanou. Aristokratický boss Mickey Pearson (Matthew McConaughey) chce včas vystoupit z kolotoče – a to samozřejmě nejde hladce. V patách má čínskou mafii, zhrzené novináře, přihlouplé YouTubery a vlastně skoro každého, kdo si v Londýně hraje na gangstera s kapesníkem v saku. Ale příběh není o ději. Je o stylu.
Ritchie ví, že tohle není šachová partie. Je to puzzle z výstředních charakterů a vybraných hlášek. Každý kousek padne na místo, ale klidně si počkáte, než to celé zacvakne – protože je to zatraceně zábavné. Hugh Grant, kdysi představitel nesmělých hochů s něžnými rysy a upřímným pohledem, hraje bezskrupulózního slizouna Fletchera, o kterého byste si neopřeli ani kolo, ale přesto nedočkavě vyhlížíte každý jeho další výstup.
Matthew McConaughey nosí svou roli jako na míru šitý oblek – chladný, klidný, filosofující, až se člověk bojí, že mu každou chvíli začne citovat Platóna. Charlie Hunnam jako Raymond je zenový řešitel krizí s vizáží učitele na prestižní škole. A Colin Farrell? Nejlepší účes, nejlepší trenýrky, nejlepší hlášky. Ne že by vám měly dávat smysl, ale stejně byste si ho nechali podepsat do rohu obrazovky.
Ritchie si tu sice neodpustí trochu recyklace (ta scéna s prasnicí? Jo, Black Mirror v roce 2011 udělal to samé, jen bez humoru), ale v tomhle filmu je i vykrádačka zábavná. Protože všechno je tu správně „přes čáru“, ale zároveň přesně odměřené.
A pak je tu soundtrack. Ne hudba – postava. Zahajuje Cumberland Gap od Davida Rawlingse, která vás houpavě uvede do filmu jako první gin s tonikem – a vzápětí vám do něj někdo cákne krev. Vitamin C od CAN, Oh Shit od The Pharcyde, parádní oldies Free Me, That's Entertainment, Count Your Blessings a spousta dalších skladeb z různých koutů žánrového spektra – vždycky trefně načasovaných, nikdy jen jako výplň. Hudební dojem? Jako když si někdo pustí playlist „britský zločin s jazzovým twistem“ a pak to dobarví rmutem rocku, funku a folku.
A přesto: když si chcete po zhlédnutí filmu ten skvělý soundtrack pustit, čeká vás ledová sprcha. Oficiální album obsahuje pouze hudbu Christophera Bensteada – solidní filmový podkres, který ale ve filmu téměř nevnímáte. Funguje jako atmosférické lepidlo mezi scénami, ale samostatně působí sterilně. Pokud vás do varu dostaly Cumberland Gap s krvavou pointou, Count Your Blessings nebo funkové pecky jako Brothers on the Slide, budete z oficiálního CD zklamaní.
Je to nefér? Trochu jo. Divák si z filmu odnese především tyhle energické, chytré, často retro tracky – ne decentní orchestrace, které si ani nevšiml. To, co zní v jukeboxu, z telefonu, během rvačky nebo vydírání – to je ten pravý soundtrack Gentlemenů. Nápověda: ignorujte na Spotify "originální" soundtrackové album a pusťte si místo něj fanouškovský playlist (najdete ho na konci článku).
Verdikt: Ne, není to revoluce. Ale je to parádní stylová fúze, kde každá scéna chutná, každá hláška sedne a každý herec hraje jako o život. Takže jestli jste už dlouho neměli chuť na filmový dryák, co se nebojí být chytrý a zároveň totálně pošahaný – Gentlemani jsou připraveni vám nalít. A možná i něco jiného.
