Sestavili jsme pro vás průvodce Jak poslouchat country, když jste Evropan. Je to výběr, který kašle na flitry z Nashvillu i na usedlost českých luhů a hájů. A jako důkaz, že to i u nás jde dělat poctivě a "na komoru", jsme do něj přibalili i tuzemské Lucy & HangOver. Kapelu, která na rozdíl od mnoha slavnějších kolegů ví, že country je hlavně o energii a pravdivosti.

Kurátorský průvodce: Jak poslouchat country a necítit se jako po opulentním obědě

1. Kořeny: Když to ještě byl „folk z hor“ (20.–30. léta)

Tady zapomeňte na klobouky. Tohle je syrová hudba chudých přistěhovalců, která má k evropským baladám blíž, než si myslíte.

  • Vernon Dalhart – „Wreck of the Old 97“ (1924): První milionový hit žánru. Žádná romantika, ale reportáž o vlakovém neštěstí. Důkaz toho, že country byla odjakživa o realitě.
  • Bob Dylan – „Man of Constant Sorrow“: Dylan sice není countryman, ale jeho verze této tradiční balady je dokonalým mostem. Melancholie tuláka, kterou pochopí každý, kdo někdy cítil smutek z cesty.

2. Honky-tonk a Western Swing: Barová kultura (40.–50. léta)

Doba, kdy country dostala „twang“ (ten typický řezavý zvuk kytar) a začala se zapíjet whisky.

  • Pee Wee King – „Tennessee Waltz“ (1950): Taneční standard, který vás naučí, že country umí vyprávět o ztrátě s neuvěřitelnou grácií.
  • Bob Wills – „Faded Love“: Western swing v celé kráse. Ty housle (fiddles) tam hrají tak, že byste přísahali, že jsou z moravského nebo irského venkova, jen mají americký drajv.

3. Nashville Sound a Zlatá éra (60.–70. léta)

Když se country vykoupala, oblékla si sako a dobyla světová rádia.

  • Johnny Cash – „Ring of Fire“ (1963): Tenhle „da-dum“ rytmus je tepem celého žánru. Vášeň, která pálí, v podání muže v černém.
  • Dolly Parton – „Jolene“ (1973): Zapomeňte na její růžovou image. Tohle je psychologické drama o žárlivosti, které má v sobě víc emocí než většina moderního popu.

4. Outlaws: Rebelské boty (70. léta)

Pro ty, kterým Nashville přišel moc „vymydlený“. Tihle chlapi hráli country jako rock’n’roll.

  • Merle Haggard – „Mama Tried“ (1968): Klasika o tom, že i když vás máma vychová dobře, vězení se někdy vyhnout nedá. Univerzální rebelie.
  • Waylon Jennings – „Luckenbach, Texas“: Hymna všech, co chtějí „vypnout“ civilizaci a vrátit se k základům. Čistá svoboda.

5. Bluegrass: Folk na steroidech

Když odložíte bicí a elektriku, ale přidáte na tempu tak, že nestíháte dýchat.

  • Flatt & Scruggs – „Foggy Mountain Breakdown“: Pokud u tohohle banja nezačnete podupávat, nejste naživu. Rychlost, kterou by záviděl i metalový kytarista.
  • Osborne Brothers – „Rocky Top“: Chytlavost, která vás donutí zpívat refrén po prvním poslechu.

6. Storytelling a Crossovery (90. léta – současnost)

Moderní doba, kde se hranice mažou, ale příběh zůstává.

  • Eagles – „Take It Easy“: Dokonalý road-trip song. Country feeling v rockovém balení, který funguje na dálnici i na bále.
  • Kenny Rogers – „The Gambler“: Učebnice storytellingu. Celý životní příběh vyprávěný nad balíčkem karet ve vlaku.
  • Chris Stapleton – „Tennessee Whiskey“: Současný král. Ukazuje, že country může mít soul a hloubku, která vás přibije k židli.

Perlička: Česká stopa bez knedlíků

  • Lucy & HangOver – „Running Away“: Tady končí debata o tom, jestli Češi umí country. Umí. Má to drajv, má to švih a nemá to nic společného s usedlou dechovkou. Tohle je světový zvuk z českých luhů a hájů.