Když přijde řeč na cenzuru v hudbě, nejspíš si všichni vybavíme socialistické Československo. Ať už šlo o plošné, doživotně míněné zákazy vystupování (např. Marta Kubišová, Plastic People Of the Universe, Psí vojáci), časové nebo regionální omezení (např. Pražský výběr, Blue Effect) anebo projevy "šedé zóny" cenzury, kdy hudebníkům pod různými záminkami rušili koncerty, nepovolovali nahrávání desek či vystupování v televizi, zakazovali texty písniček (Vladimír Mišík, Abraxas, Olympic, Progres 2). Tato poslední, skrytá forma cenzury byla pro umělce velmi frustrující a vytvářela atmosféru nejistoty a strachu. Bylo obtížné definovat, co je "povolené" a co "zakázané", a umělci se tak museli neustále pohybovat na tenkém ledě.
Naivně jsme se tehdy domnívali, že něco takového je možné jen v totalitním systému.
Bohužel domnívat se, že cenzura a perzekuce umělců jsou výsadou pouze totalitních režimů, je mylné. I v demokraciích, včetně Spojených států, se v minulosti (a v menší míře) objevovaly různé formy omezování umělecké svobody.
USA
Politické důvody a boj za občanská práva:
- Ray Charles: V době, kdy rasová segregace byla v USA stále hluboce zakořeněná, odmítl vystoupit před odděleným publikem, za což ho jeho rodný stát Georgie potrestal doživotním zákazem vystupování.
- Pete Seeger: Folkový zpěvák a aktivista Pete Seeger byl v 50. letech obviňován z komunistických sympatií a zařazen na tzv. "černou listinu" během McCarthyho éry. To vedlo k zákazu jeho vystupování v televizi a na některých koncertech. Jeho aktivismus za občanská práva a proti válce ve Vietnamu ho dále stavěl do konfliktu s establishmentem.
- The Weavers: Tato folková skupina, jejímž členem byl i Pete Seeger, čelila podobným obviněním a zákazu vystupování v 50. letech.
- Paul Robeson: Afroamerický zpěvák, herec a aktivista Paul Robeson byl silným zastáncem občanských práv a kritizoval rasovou diskriminaci v USA. Jeho levicové názory a sympatie k Sovětskému svazu vedly k zákazu jeho vystupování a cestování v 50. letech.
- John Lennon: Ačkoliv neměl během svého pobytu v USA zákaz vystupování, čelil kvůli svému protiválečnému aktivismu podobným problémům, jaké známe z dob nesvobody u nás - jeho koncerty byly často rušeny nebo se konaly pod velkým tlakem. Organizátoři se obávali protestů a problémů s úřady. Několik let byl sledován FBI a hrozila mu i deportace.
"Mravnostní" důvody a kontroverze:
- Elvis Presley: Jeho energické vystupování a "provokativní" pohyby pánví v 50. letech vyvolávaly kontroverze a vedly k zákazu vystupování v některých konzervativnějších státech a městech. Byl obviňován z kazení mládeže.
- The Sex Pistols: Tato britská punková kapela byla známá svými skandálními vystoupeními a texty. V 70. letech čelili zákazu vystupování na některých místech v USA kvůli svému "nemorálnímu" chování a provokativnímu image.
- Jim Morrison (The Doors): Zpěvák The Doors byl známý svými kontroverzními vystoupeními a problémy se zákonem. V roce 1969 byl obviněn z obscénního chování na koncertě v Miami, což vedlo k zákazu vystupování na některých místech.
Další případy:
- Chuck Berry: Tento průkopník rock and rollu měl v 50. letech problémy se zákonem, které ovlivnily jeho kariéru a vedly k zákazu vystupování v některých klubech.
Poučení:
Z historie cenzury a perzekuce umělců plyne několik důležitých poučení: Svoboda slova a uměleckého projevu jsou křehké hodnoty, které je třeba neustále chránit. Cenzura a perzekuce mohou mít různé podoby a mohou se vyskytovat i v demokraciích. Je důležité být ostražitý vůči jakýmkoli snahám o omezování umělecké svobody, ať už pocházejí odkudkoli. Nicméně zdá se, že existuje určitý paradox mezi politickým útlakem a vznikem silných, dodnes rezonujících uměleckých děl. Není to sice univerzální pravidlo, ale historie nám ukazuje mnoho příkladů, kdy se umělci pod tlakem cenzury, perzekuce nebo společenského neklidu dokázali vyjádřit s neobyčejnou silou a autenticitou.
Proč tomu tak může být?
- Omezení jako katalyzátor kreativity: Omezení, ať už vnější (cenzura) nebo vnitřní (strach, nejistota), mohou paradoxně fungovat jako katalyzátor kreativity. Umělci jsou nuceni hledat nové způsoby vyjádření, používat metafory, symboly a narážky, aby obešli cenzuru a zároveň sdělili své poselství. Tato "šifrovaná" komunikace může dílu dodat hloubku a vícevrstevnost, která oslovuje posluchače i po letech.
- Autenticita a prožitek: Umělci, kteří čelí útlaku, často prožívají silné emoce, jako je strach, hněv, beznaděj, ale i naděje a touha po svobodě. Tyto prožitky se pak promítají do jejich tvorby a dodávají jí autenticitu a naléhavost. Posluchači pak vnímají, že nejde jen o "prázdná slova", ale o upřímnou výpověď o lidské zkušenosti.
- Společenská relevance: Umělecká díla, která reflektují aktuální společenské problémy a nespravedlnosti, mají silný dopad na publikum. Lidé se s nimi identifikují, cítí, že nejsou sami se svými pocity a obavami. Tato společenská relevance pak zajišťuje dílu dlouhodobou trvanlivost a oslovuje i další generace.
- Opozice vůči mainstreamu: V dobách útlaku se často formuje silná undergroundová scéna, která se vymezuje vůči oficiální kultuře. Tato opozice může vést k vzniku originálních a inovativních uměleckých děl, která se vymykají dobovým konvencím.
Srovnání se současnou popmusic:
Současná popmusic, často připomíná "produkt plně automatizované továrny". Důraz je kladen spíše na komerční úspěch a líbivost než na uměleckou hodnotu a autenticitu. Většina produkce se drží osvědčených vzorců a vyhýbá se kontroverzním tématům. Tlak na umělce je spíše ekonomický než politický, což se projevuje i v jejich tvorbě. Chybí jí často hloubka, naléhavost a osobní prožitek.
Neznamená to ale, že by tlak byl nutnou podmínkou pro vznik kvalitního umění:
Je důležité zdůraznit, že tlak sám o sobě negarantuje vznik kvalitního umění. Mnoho umělců tvořilo skvělá díla i v dobách klidu a prosperity. Nicméně historie nám ukazuje, že v situacích společenského napětí a útlaku se často rodí díla s mimořádnou silou a trvalou hodnotou.
