Zrod muzikanta: Od Nashvillu po New York

Bobby Hebb měl hudbu v krvi doslova od dětství. Ve třech letech zpíval se svým devítiletým bratrem Haroldem Hebbem v rozhlasové show. V Nashvillu, centru country hudby, si později osvojil i neobvyklou techniku: hrál na lžíce (ale i jiné nástroje) v kapele country hvězdy Roye Acuffa. Byl i klíčovou postavou pulzující R&B scény v Nashvillu v polovině 20. století– sdílel pódia s trumpetistou Hankem Crawfordem (který hrál s Rayem Charlesem).

Jeho profesionální kariéra se rozběhla v armádě, kde hrál v United States Navy jazz bandu. Po přesunu do New Yorku na počátku 50. let se stal vyhledávaným studiovým hudebníkem a multiinstrumentalistou (kytara, bicí, klavír). Dokonce se připojil k duu Mickey a Sylvia, kde nahradil Mickeyho. Své řemeslo piloval doprovázením hvězd, včetně ikon Bo Diddleyho nebo Boba Dylana – to vše ještě před svým průlomovým hitem.

„Sunny“: Rychlý hit se složitým základem

Zlom přišel v roce 1966. Ačkoliv se často traduje, že „Sunny“ byla reakcí na osobní tragédii, Hebb vždy trval na tom, že to pro něj byla spíše hudba jako útočiště a pocta jazzovému albu You Better Believe It! od Geralda Wilsona.

Její skutečná síla leží v hudební sofistikovanosti: kombinace soulového feelingu s jazzovou harmonií. Akordová progrese není triviální a právě její bohatost zajistila písni nesmrtelnost a obrovskou interpretační flexibilitu, což potvrdily verze od Elly Fitzgerald (jazz), Boney M (disco) i Dusty Springfield (soul-pop). A mohli bychom pokračovat dál – svou verzi Sunny nazpívali i Frank Sinatra, Marvin Gaye, Stewie Wonder, Bryan Adams... Podle některých zdrojů existuje víc než 500 remaků!

Mistrovství naživo: Spontánnost i po letech

Nejlepším důkazem Hebbova talentu zůstává živý záznam. Stačí si pustit jeho televizní vystoupení z roku 1972. I když byla „Sunny“ v té době již značně omletým hitem, Hebb ji zde podává s neuvěřitelnou lehkostí.

V doprovodu pouze basisty Rona Cartera (legendární jazzový hudebník) hraje Hebb jen na akustickou kytaru. Bez autotune nebo studiových pomůcek má píseň neuvěřitelný drajv a spontánnost. Hebb frázuje uvolněně, nápaditě, ale současně bezchybně, a dává tak najevo, že pro něj tato píseň nebyla jen studiová práce, ale neustále živá a radostná záležitost. Toto vystoupení je dokonalou ukázkou jeho mistrovství, které často v popových nahrávkách zůstávalo skryté.

Víc než jen autor jednoho hitu: Co poslouchat dál?

Hebb možná nevytvořil lavinu hitů, ale zanechal diskografii plnou elegantního jazz-soulu, která si zaslouží pozornost:

• „A Satisfied Mind“ (1966): Píseň, která vyšla jako B-strana k „Sunny“, je hluboce emotivní a skvěle demonstruje Hebbův soulový vokál.
• „Love Me“ (1967): Hebbův druhý největší hit, který ukazuje, jak uměl plynule přecházet mezi popem a sofistikovaným R&B. Posluchač zde najde typické aranže s dechovými sekcemi a propracovanou rytmikou.
• Album Sunny (1966) / Love Me (1967): Tato alba jsou základem pro pochopení Hebbovy éry. Jsou plná vkusného, orchestrálně laděného soulu a R&B, které stojí v ostrém kontrastu s agresivním zvukem konce 60. let. Ukazují Hebbův talent jako aranžéra a skladatele.
• „Feel So Good“ (1961): Objevuje se na několika kompilačních albech a řadí se do  žánru R&B s výrazným doo-wop feelingem a silným vlivem raného soulu. Ukazuje, odkud Hebb čerpal inspiraci pro své rytmické a vokální postupy.

Bobby Hebb byl možná mužem jedné písně pro širokou veřejnost. Nicméně pro hudební fajnšmekry zůstává víc: elegantní skladatel a multiinstrumentalista, který oblékl popu kabátek z jazzu a soulu, a vytvořil tak nadčasové mistrovské dílo.