S kapelami na jejich šňůrách po kulturních domech běžně jezdili i kluci, pro které byla hudba a blízkost muzikantů způsobem, jak opakovaně prožívat euforii, kterou jim domácí poslech desek nemohl nahradit. Často šlo o hluboké přátelství a loajalitu bez jakéhokoliv sexuálního podtextu. Byli to lidé, kteří pro svou kapelu dýchali, pomáhali stěhovat aparaturu a tvořili ono pověstné „tvrdé jádro“ publika. Na Retrovibes toto heslo připomíná, že populární hudba vždy vytvářela silná pouta, která fanoušky nutila sbalit se a jet za svým soundtrackem klidně na druhý konec republiky.