Flashdance (1983) je film tak průzračně jednoduchý, že ho můžete shrnout do jedné věty: svářečka přes den, tanečnice v noci, sny o baletní škole, do toho romantika s šéfem a pár existenčních dramat. A přesto – nebo možná právě proto – se stal kultem. O ději není třeba ztrácet slova. Tohle není film pro scenáristické nadšence, ale pro milovníky estetiky osmdesátek. Vizuál je nasáklý kouřem, potem a neonovou září, jako kdyby MTV natočila reklamu na sílu snů.
Jennifer Beals v hlavní roli možná nezvládne všechny taneční scény sama (děkujeme Marine Jahan), ale má charisma na rozdávání. Chemie mezi ní a Michaelem Nourim funguje, byť jejich romance působí jako z harlekýnky. Jenže koho to zajímá, když přijde na taneční sekvence? Jestli něco drží Flashdance nad vodou, jsou to právě tyhle momenty – energické, stylové, napumpované adrenalinem a testosteronem. Tohle je film, který vám prodá sny o slávě i přes díry v logice velké jak vrata od továrny. Mimochodem - ve vedlejší roli se blýskla Cynthia Rhodes, která se tady nejspíš osvědčila natolik, že si později zatancovala i v Hříšném tanci – a nutno říct, že tam předvedla skutečně skvělý výkon.
A teď to hlavní – soundtrack. Flashdance... What a Feeling od Ireny Cary je elektrizující hymna filmových snů, která vystřelila z repráků přímo do srdcí celé generace. Maniac? Absolutní smršť bubnů, syntezátorů a neřízené energie, která definuje 80’s fitness styl líp než jakýkoli Jane Fondin trénink. Ale nesmíme zapomenout na Love Theme from Flashdance od Giorgia Morodera – tenhle melancholický klavírní motiv dodává filmu nečekanou hloubku, krátkou, ale intenzivní chvíli, kdy na okamžik věříte, že Flashdance není jen pastva pro oči, ale má i duši.
Jasně, film je v jádru pohádka, kde se sny plní lusknutím prstu. Ale když se ponoříte do té vizuálně-hudební exploze, kdo by si stěžoval? Flashdance není mistrovské dílo, ale jako stylová jízda osmdesátkovým snem je téměř bezchybný. Tak co – máte už na sobě trikot s návleky a náladu na disco beaty?
P.S. Tentokrát vám dáme malý návod k sledování videa. Přijímací zkoušku na konzervatoř totiž dělaly čtyři osoby současně 😀 Zatímco obličej v detailech patří Jennifer Beals, skutečná magie se odehrála ve střižně: většinu tanečních pohybů zvládla Marine Jahan, efektní skok zajistila gymnastka Sharon Shapiro a breakdance spin obstaral Richard "Crazy Legs" Colón (vidíte ty svalnaté paže? 😉). Čtyři tanečníci v jednom výstupu, a přesto to působí jako jediná strhující jízda.
